AI ve vzdělávání: Mezi příležitostmi a reálnými možnostmi pedagogů

Článek se věnuje využití umělé inteligence ve vzdělávání, jejím přínosům i bariérám implementace v praxi. Zaměřuje se na aktuální situaci pedagogů, kteří čelí vysokému pracovnímu zatížení, nedostatku času i systémovým omezením, jež brání efektivnímu zapojení AI do výuky. Popisuje konkrétní možnosti využití AI pro individualizaci výuky, administrativní úlevu a podporu žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Zároveň reflektuje etické otázky a rizika spojená s přílišným spoléháním na technologie. Článek vyzývá k vytvoření podmínek, které by učitelům umožnily AI nástroje skutečně využívat a podpořit tak modernizaci vzdělávání.

Technologický pokrok ve vzdělávání nabírá na obrátkách. Umělá inteligence dnes dokáže během několika minut připravit lekci, sestavit prezentaci nebo napsat projev. Kvalita takových výstupů je samozřejmě otázkou, jedno je však jisté – ti, kteří mají bystrou hlavu a dokáží tento nástroj efektivně využít, z něj mohou vytěžit maximum. Jenže v realitě školního prostředí se ukazuje, že ne každý pedagog má kapacitu tento pokrok reflektovat, natož ho implementovat. A to nejen kvůli osobním preferencím, ale především kvůli systému, který jim dává minimum prostoru pro adaptaci na takové změny.

Přetížení pedagogů a nové výzvy: AI jako pomocník, který zatím leží ladem

Učitelé čelí stále vyšším nárokům a očekáváním. Každodenní výuka, administrativní zátěž, příprava hodin, řešení situací ve třídě – to vše si vybírá svou daň. Mnozí pedagogové nejsou proti novým technologiím, jen prostě nemají čas ani energii se s nimi učit pracovat. Prostor pro inovace se v jejich kalendářích ztrácí mezi opravováním testů, suplováním a řešením stále rostoucího množství papírování. K tomu se přidává psychické vyčerpání, které řada učitelů dlouhodobě zažívá. Výzkumy ukazují, že více než 50 % pedagogů uvádí dlouhodobý stres spojený s jejich profesí a téměř třetina se cítí ohrožena syndromem vyhoření. V takovém stavu je jakákoliv změna – i ta, která slibuje úlevu – vnímána spíše jako další břemeno.

Výsledkem je paradox: AI nástroje jsou dostupné, ale jejich potenciál zůstává z velké části nevyužitý

Jedním z faktorů, který tuto zátěž ještě prohlubuje, je změna školního prostředí směrem k větší inkluzi. Společné vzděláván a rostoucí počet žáků se speciálními vzdělávacími potřebami přinesly nové výzvy – nejen v přístupu k výuce, ale i v její organizaci. Inkluzivní vzdělávání, zavedené v roce 2016, mělo za cíl umožnit společné vzdělávání všech žáků v běžných třídách. Tento krok přinesl nové požadavky na pedagogy, kteří se museli přizpůsobit diverzifikovanějším třídám a individuálním potřebám žáků. V praxi to znamená potřebu nových pedagogických přístupů, intenzivnější spolupráce s asistenty pedagoga a odborníky, a především zvýšený důraz na individuální přístup. Ten s sebou nese větší administrativní zátěž, složitější přípravu výuky a potřebu neustálého sebevzdělávání.

V této souvislosti AI nabízí obrovský potenciál – například při vytváření individualizovaných materiálů pro žáky s různými vzdělávacími potřebami. Učitel může využít AI k přípravě pracovních listů na různých úrovních obtížnosti podle schopností žáků, vytvořit shrnutí učiva pro žáky s poruchami pozornosti nebo sestavit podpůrné texty s obrázky pro vizuálně orientované žáky. Kromě toho lze pomocí AI generovat interaktivní testy a kvízy, automaticky vyhodnocovat odpovědi, navrhovat projektové úkoly podle tématu výuky či zájmů žáků a vytvářet kreativní zadání podporující kritické myšlení. Učitelé mohou využít nástroje jako ChatGPT pro simulaci rozhovorů, Canva AI pro vizuální materiály nebo Quizizz a Kahoot! pro hravé opakování. Takové využití AI přináší nejen úsporu času, ale i větší variabilitu výuky, která může být atraktivnější a lépe přizpůsobená potřebám třídy. Bez dostatečné podpory a času na adaptaci však zůstává využití těchto nástrojů pouze teoretickou možností.

Etická otázka: Může AI skutečně nahradit učitele?

Při všech zmíněných výhodách je ale důležité položit si i opačnou otázku: Kdy už AI přestává být pomocníkem a stává se rizikem? Pokud by se příprava výuky zcela přesunula na AI, hrozí oslabení pedagogické kreativity, individuality a schopnosti reagovat na specifické potřeby třídy v daném okamžiku. Umělá inteligence může být skvělým nástrojem pro podporu a inspiraci, ale může nahradit lidský prvek ve vzdělávání? A pokud ano – měli bychom to vůbec chtít?

Navíc je zde riziko závislosti na technologiích. Pokud učitelé začnou příliš spoléhat na AI bez hlubšího porozumění principům jejího fungování, může dojít ke zjednodušení výuky na úkor kvality. Je proto klíčové, aby technologie nebyly chápány jako náhrada učitele, ale jako nástroj, který pomáhá tam, kde lidské kapacity nestačí.

AI jako revoluční nástroj, který čeká na svůj okamžik

Ve vzdělávání existuje mnoho oblastí, kde AI může usnadnit práci a zvýšit efektivitu – od administrativních úkonů přes přípravu výukových materiálů až po podporu žáků se speciálními potřebami. Problém ale není v tom, zda AI funguje, ale zda ji učitelé mohou reálně využít.

Místo pouhého propagování AI ve školství bychom se měli ptát: Jak usnadnit pedagogům její implementaci? Jak vytvořit podmínky, aby se s ní mohli učit pracovat bez dalšího vyčerpání?

Pokud se to podaří, můžeme stát na prahu skutečné revoluce ve vzdělávání. Pokud ne, AI zůstane jen dalším opomenutým nástrojem – alespoň prozatím.