Závislost uprostřed společnosti: Díl třetí: Přesmyk neboli závislost za závislost

Co je přesmyk v závislosti? Článek vysvětluje, proč nahrazení jedné závislosti jinou neznamená uzdravení ani skutečnou abstinenci.

Přesmyk, smutný a veselý abstinent

Závislost je v současné době, ale také po období i minulé stále aktuální téma.

Proč? Proč je tak těžké vystoupit z útrob závislosti a žít čistý život? Tedy život bez jakékoli omamné látky, která působí na naše receptory v mozku a mění stav vědomí?

Tento článek se věnuje v kontextu závislosti tématu tzv. přesmyku, který je symbolický právě s potřebou se pohybovat ve změněném stavu vědomí.

Často se setkávám nejen mezi lidmi potýkajícími se se závislostí, ale také mezi lidmi z veřejnosti, s tématem spojeným s otázkou, jak vůbec zahájit cestu abstinence.
S úvahami nad všemi otázkami, ale také odpověďmi se mi však stále opakuje stejná otázka spojená s dotazem – je vždycky ten cíl dojít při práci se závislostí k abstinenci? Nebo existuje i jiná cesta? 

Jsem si vědoma toho, že mnoho lidí opravdu touží po cestě abstinence. Nejen samotný člověk se závislostí, ale také jeho osoby blízké i ostatní lidé z veřejnosti. Ale dále se také setkávám s lidmi, pro které je téma abstinence děsivé. Vzpomínám si na prohlášení jedné své klientky, která na mě ve svém určitém životním období se stresem koukala a říkala mi – Martino, já se nemůžu zbavit pervitinu! Drogy, to je to jediný v životě, co mám! Dnes tato žena abstinuje. Byť si v rámci své abstinence prošla několika lapsy, které byly spojené nejprve s alkoholem, který vedl později k vyhledání pervitinu, ale i tak se klientka stále drží. 

Současně si tedy můžeme položit ruku na srdce, a zamyslet se nad tím, kolika lidem se přestat užívat reálně podařilo?

Mezi námi se pohybuje mnoho lidí, kteří jsou v procesu abstinence, a já jim přeji opravdu spoustu sil do tohoto současného stavu. Opravdu.

A věřte, že na základě komunikace s lidmi, kteří si prochází abstinencí, mohu říci, že abstinence jako taková je opravdu celoživotní proces. Proces, o který je třeba pečovat.

Je jedno, jestli abstinujete rok či dva nebo deset let. Abstinující lidé, kteří si prošli užíváním omamných látek, průběžně popisují, že se jim do jejich mysli občas vkrádá myšlenka ve formě chuti. Chuti na drogy nebo také na život na nich. 

Myšlenky, které může abstinující člověk rozvinout a bažit se ve svých chutích, nebo je může odsunout směrem pryč, protože v tomto momentu už dotyčný ví a zná své zdroje, jak pracovat s chutěmi a se svojí závislostí.

Čím delší dobu abstinujete, tím máte půdu a zdroje pro abstinenci silnější, ale i přesto se může stát, že se místy ve svém životě můžete stát náchylnějšími. Jak to myslím? 

Člověk někdy pozapomene. Pozapomene na své zdroje, které ho udržují v abstinenci. Nebo se stane, že tyto zdroje přestanou stačit. Někdy vaše srdce naplní nový vztah, narození dítěte, změna práce či naleznutí nových přátel i koníčků. Lidé po výstupu z výkonu trestu, kteří dokázali během trestu neužívat omamné látky, skutečně věří, že dokáží abstinovat, když v rámci výkonu byli x let čistí. Věří sami v sebe a po výstupu často prožívají čisté období, kdy se baží a užívají si života právě doplňováním hormonů štěstí ve formě jídla, přátel, rodiny, sexuality a veškerého krásného dění, které nabízí život na svobodě. A to do doby, než se těchto stavů naplní a přestane jim to stačit. 

Důležitým tématem totiž v rámci abstinence skutečně je téma, zda jste smutný nebo veselý abstinent.

Co se snažím těmito pojmy říci? Co znamená smutný a veselý abstinent? Níže v textu odpověď na tuto otázku spatříte. A dále se vám dostanou informace, proč se v tomto článku objevují v kontextu právě s přesmykem neboli závislostí na závislosti.

Zkušenost z praxe: nízkoprahové služby

Vzpomínám si na období, kdy jsem mnoho let komunikovala denně v přímé praxi s lidmi se závislostí v rámci nízkoprahových služeb.

Témata byla různá, stejně jako mé běžné každodenní činnosti – od výměny injekčního materiálu, testování na infekční onemocnění po poskytnutí pračky, sprchy či poradenství.

A právě v rámci poradenství jsem slýchala různá myšlenková nastavení lidí, kteří byli buď v aktivní fázi užívání, nebo na cestě fungovat bez ní.

Jednoho dne přišel za mnou mladý a pravidelný klient naší služby, který mi sdělil informaci, že již třetí týden „nefetuje“.

Tímto směrem jsme společně rozvíjeli naše povídání, přičemž jsem během komunikace průběžně začínala objevovat jeho pohled na svět v rámci „své abstinence“.

Takových rozhovorů proběhlo průběžně během dlouhého období několik. A nesly s sebou zajímavé podněty k úvaze.

Začínala jsem se věnovat otázce, co znamená pojem „fetování“ v očích tohoto chlapce.

Přirozeně se může stát, že každý z nás si pod pojmem fetování může představit drobně odlišný význam. Všeobecně bychom se ale možná shodli. Může to znamenat představu, že člověk prostě neužívá žádné drogy.

A s tímto nastavením jsem do komunikace vstupovala zpočátku i já, než jsem začínala shledávat odpovědi, co reálně znamenalo pro zmíněného chlapce – „přestat fetovat“.

Co to znamenalo „nefetuju“?

A co to tedy znamenalo?

Přišla jsem na to, že chlapec považoval pod tímto svým prohlášením, že v současné době tři týdny neužíval pervitin. Pervitin, což byla jeho hlavní závislostní látka, která byla v jeho životě roky tématem.

Ukázalo se však, že byť tento člověk vynechal pervitin, měl tendence si průběžně ovlivňovat svůj stav vědomí marihuanou, alkoholem a občasným užíváním „emka“ neboli MDMA.

Možná se to může nyní jevit jako slovíčkaření, zároveň si tímto dovoluji říci, že může existovat skutečně mnoho postojů ke své abstinenci, ale i k jiným tématům.

Záleží opravdu na nás, kterým směrem se v životě rozhodneme určité věci chápat.

Když drobně odbočím, setkávala jsem se během svého života i s různým pojímáním tématu nevěry. Pro jednoho člověka může znamenat nevěra už jen myšlenka na někoho jiného, pro člověka druhého znamená akt nevěry až skutečný fyzický kontakt.

Vzpomínám si dále na další události spojené s prohlášením chlapce o své abstinenci. Jednalo se o společnou komunikaci s jinými klienty sociální služby, ve které jsem působila, kteří chlapce na základě jeho prohlášení o abstinenci začali později konfrontovat.

Konfrontovat ve formě útoků na jeho osobu, která není čistá, protože ho včera viděli „šňupat emko“.

Člověka může nyní napadnout, že je chlapec lhář, ale věřte, že jsou lidé, kteří věří svému prohlášení.

Přesmyk po léčbě a HHC

V jiném příkladu si vzpomínám na další osoby, které mě pouštěly ve svém příběhu do svého vnitřního závislostního života.

Opakovaně jsem jednala s lidmi, kteří po svém pobytovém léčení buď v psychiatrické léčebně, nebo terapeutické komunitě přicházeli se svým životním nastavením, kdy pervitin dokázali od své bytosti odstřihnout, ale zmínili, že občas, když mohou, si zahulí marihuanu.

Později se marihuana změnila v tzv. HHC, které bylo před pár lety jednu dobu výrazně distribuováno mezi lidmi v České republice.

Co je to HHC? Velmi laicky řečeno se jedná o syntetickou látku, která se často kouří nebo byla napouštěna do sladkostí ve formě gumových medvídků, přičemž po jejím užití si člověk navodil stav tzv. „zhulenosti“. Tedy změněného stavu vědomí. V kontextu syntetických látek se dneska setkáváme nejen se syntetickou marihuanou, ale také s dalšími syntetickými látkami, jako je syntetický pervitin i heroin. Otázkou je do budoucna, jaký vliv budou mít tyto látky na budoucí vývoj drogového světa. Už dnes se ukazuje, že tyto látky mají destruktivnější dopady. Neexistují však v současné době letité výzkumy, které by tuto skutečnost potvrzovaly. Troufám si říci, že to vše bude přicházet s časem. 

Zpět ale tedy k HHC. Mnoho lidí, kteří HHC vyzkoušelo, tvrdilo, že je to silnější než běžná marihuana.

O co ale na základě všeho zmíněného jde nebo nejde?

Nejde o slovíčkaření či argumentování, zda mi říkáš pravdu, nebo mi lžeš, ale jde přesně o stav, kdy má člověk tendence pod myšlenkou abstinence i tak měnit stav vědomí.

Legalizace marihuany a změněný stav vědomí

Jednou se mě v rámci mého akreditovaného školení, které nabízím pro pracovníky v pomáhajících profesích, účastnice zeptala na otázku, jaký mám postoj k tématu legalizace marihuany.

Osobně v tomto tématu vnímám a ve společnosti pozoruji rozličné názory, kdy mnoho lidí je naprosto proti a druhá strana naopak hovoří o kladném postoji k legalizaci, protože by se tím dal lépe regulovat trh.

Můj postoj, který jsem v té době sdílela, nebyl až tak spojený s jednotným názorem, zda zlegalizovat marihuanu či ne, protože vnímám na obou stranách plusy i mínusy. Mé úvahy se spíše spojují s myšlenkou právě změněného stavu vědomí.

Je přeci jedno, zda člověk hulí marihuanu či HHC, nebo zda sahá ve svém životním příběhu po jiných látkách.

Pozor, byť je třeba zdůraznit, že každá omamná látka s sebou nese jiné účinky a taktéž jiné dopady nejen na tělo, ale i mysl a fungování člověka.

Přirozeně vás teď mohou napadat myšlenky, že například nadmíra alkoholu či heroinu má skutečně těžké dopady, namísto hulení marihuany.

Avšak milí čtenáři, pořád se tu bavíme o potřebě změněného stavu vědomí.

A právě tímto jevem vnímám, že je úzce propojovaný pojem přesmyk.

Přesmyk: závislost za závislost

V praxi často můžete vidět u určitého procenta lidí, že se opravdu – ať na základě vlastní sebepráce, nebo pomocí ambulantní či pobytové léčby – zbaví nebo vzdají své hlavní závislostní látky, která jim začala dělat během života opravdu velké potíže.

V praxi to u klientů sociálních služeb může být zmíněný pervitin, heroin, „emko“ či alkohol. Setkala jsem se s mnoha lidmi, kteří sami sdíleli ze své vlastní zkušenosti, že jim pervitin již nedělá dobře.

Nebo taktéž, že nemohou už sahat po alkoholu skrze svá těžce chátrající játra. To však ale určité procento lidí nepřimělo ke 100% abstinenci. Ještě ne.

Aby mohl člověk abstinovat, potřebuje k tomu víc, než se „jen“ zbavit své závislostní látky.

Protože ve chvíli, kdy si místo pervitinu pravidelně měním stav svého vědomí například právě tou marihuanou, protože je to v mých očích menší zlo, nebo si dám po večeru Lexaurin či Pregabalin jakožto psychiatrické léky a zapiju to třemi pivy, i v tomto případě se stále potýkáme na úrovni závislosti.

Profesorka psychiatrie Anna Lembke popisuje, jak nadměrná stimulace dopaminového systému – ať už drogami, jídlem nebo obrazovkami – vede k rozvoji závislostí, protože mozek si zvyká na „silné“ podněty a běžný život pak přestává stačit.

Tedy o potřebě mít změněný stav vědomí, na kterém jsou právě postaveny kořeny závislosti.

Změněný stav vědomí a tedy způsob, jak se odpojit sám od sebe a svého současného prožívání tady a teď.

Svého bytí, ve kterém mi evidentně není tady a teď dobře. Anebo mi něco prostě chybí. Cítím absenci, nespokojenost, lítost, smutek či jinou emoci, před kterou si dotyčný pomáhá právě cestou odpojování se od sebe cestou užívání jakékoli látky.

Jinými slovy závislost za jinou závislost. A ta neznamená abstinenci.

Byť jsem na počátku zmínila, že abstinence v mnoha příbězích klientů není hlavním cílem.

Berlička, trauma a zlatá střední cesta

Někdy se totiž na základě své vlastní zkušenosti, trápení, vzorců chování nejde v určité životní fázi 100% zbavit veškerého užívání omamných látek.

Leckdy – a vypovídá o tom opravdu mnoho odborných publikací, například od Gábora Matého dokument „Moudrost traumatu“ – užívání látek člověku tvoří tzv. berličku.

Tedy záplatu, jak přežít svoje vnitřní démony ve svém příběhu. Démony symbolizující traumata, sebepojetí i jiné kořeny závislosti.

Proto jsem už dávno upustila ve své praxi od myšlenky, že budu chtít každého svého klienta ideálně „vyléčit“ cestou ambulantní či pobytové léčby, protože jsem přišla na to, že závislost nejen že nejde vyléčit, ale lze pouze posílit zdroje a důvody, proč budu abstinovat.

Ale také se zaměřuji na zlatou střední cestu, která by mohla být pro člověka se závislostí reálná.

Tedy ne tlakem na úplnou abstinenci, ale zamýšlet se s klientem tak, aby uměl „kočírovat“ svoji závislost a snažil se i přes ni fungovat ve svém sociálním životě co nejšetrněji.

Tedy, aby i přes své vlastní vnitřní témata dokázal alespoň částečně plnit nároky života i společnosti, které jsou na jeho osobu kladeny.

Věřte, že se mezi námi objevuje opravdu mnoho lidí, kteří mají tendence si svoji mysl ovlivňovat omamnými látkami „natajno“ či veřejně po večerech, ale i přesto jsou schopni druhý den vstát z postele a dojít do toho svého zaměstnání a tak nějak v tom životě fungovat.

A tohle je cesta, při které si člověk může říci – aspoň něco.

Tedy alespoň ten člověk má možnost kde složit v noci hlavu, uvařit si jídlo a vyprat si oblečení, byť z praxe víme, že to není to jediné a největší štěstí v životě.

Ale jak jsem řekla – aspoň něco. Aspoň něco do doby, než třeba časem přijde další potřeba.

Potřeba a opravdová připravenost své tendence k neustálému ovlivňování svého vědomí odložit.

Smutný a veselý abstinent

A tato potřeba může přijít, ale také nikdy nemusí.

Odložení závislosti není jednoduchý a racionální proces. Někomu se podařilo v životě ze dne na den přestat. Ano, děje se v životě úplně všechno.

Ale jiní lidé potřebují opravdu větší sebepráci sami se sebou, aby dokázali nahradit svůj život, své koníčky, aktivity, cíle a vize ze smutného abstinenta nebo uživatele návykových látek k cestě abstinence šťastného.

Tedy člověka, který si došel v životě do stavu, kdy se naučil nahradit své závislostní potřeby jinými aktivitami. Těmi čistými. Těmi, kdy si nepotřebujeme měnit stav vědomí, protože vědomí, ve kterém jste, je pro vás příjemné.

Tedy vědomí, kdy čerpáte vaše vnitřní štěstí, které vám tvoří potřebné dopaminy, serotoniny, oxytociny a další hormony přirozenou cestou.

Třeba tou, kdy jdete na procházku se svým psem, děláte práci, kterou milujete, malujete, cvičíte, podnikáte nebo pomáháte druhým.

Cokoli, co vaše mysl a tělo potřebuje k tomu, abyste byli opravdu šťastní.

Zdroje:

LEMBKE, Anna. Dopamin: jak přežít blahobyt a neubavit se k smrti. Překlad Václav PETR. Praha: Stanislav Juhaňák – Triton, 2022. ISBN 978-80-7684-008-9

MÁTÉ, Gabor. Moudrost traumatu. Dokumentární film, 2021. Režie Maurizio Benazzo, Zaya Benazzo.