Závislost uprostřed společnosti: Díl druhý: Dejte mi důvod, proč mám přestat užívat

Proč samotná láska, rodina nebo práce často nestačí k ukončení závislosti? O motivaci, relapsu a hledání vlastního důvodu ke změně.

Tam, kde nestačí jednoduché rady typu ‚tak prostě přestaň‘, se otevírá prostor pro jiné vnímání cesty se závislostí – cesty směrem k sobě a možná i k abstinenci.

Vzpomínám si na jeden bohatý pracovní rozhovor s jedním mužem, jenž se potýkal ve svém životě přes 10 let se závislostí na pervitinu. V pozdějších časech svého užívání drog se jeho zkušenosti rozmohly ke kombinaci pervitinu s užíváním heroinu.
Možná se teď pozastavíte a položíte si otázku – kombinaci pervitinu a heroinu? Proč kombinaci? Nestačí užívat jednu látku? A proč vlastně pervitin a heroin?

Kombinace a opatrnost při užívání

Jaké účinky má pervitin a heroin, obzvlášť, když ho kombinujete? Předem potřebuji říci, že nyní sdílím své vzpomínky a zkušenosti s lidmi se zkušeností se závislostí. Neberte prosím mé sdílení jako návod nebo výzvu k tomu si to vyzkoušet.

Zlatá pravidla tzv. harm reduction hovoří o tom, že pokud už jsi ve fázi, že potřebuješ experimentovat nebo pravidelně užívat jakoukoli omamnou látku, dodržuj zásady bezpečnějšího užívání. Tyto zásady můžeš uslyšet v každé nízkoprahové sociální službě v různých formách, avšak vypovídají o jednom obsahu:

• Pokud užíváš omamné látky, obklopuj se přáteli a bezpečnými lidmi
• Používej vždy čistý zdravotnický materiál
• Nesdílej s nikým svůj zdravotnický materiál – prevence přenosu infekčních onemocnění a zdravotních potíží
• Pokud potřebuješ užívat, využívej co nejšetrnější způsob užití (od kapsle, kouření, šňup až po nejrizikovější nitrožilní aplikaci)
• Pij dostatek vody
• Doplňuj tělu vitamíny
• Dbej na pravidelný spánek
• Vyzkoušej nejdříve menší množství látky, pokud nebude účinek dostatečný, počkej půl hodiny a případně si přidej – prevence předávkování
• Nekombinuj žádné látky

A jsme přesně nyní u zmíněného bodu. Nekombinuj, protože nejen, že samotné užívání není bezpečné, ale kombinace drog s sebou nese o to větší riziko psychózy, nepříjemného stavu, halucinací i rizika vývoje duševního onemocnění.

Rozdíl mezi teorií a praxí

Dosud je to teorie. Možná, pokud si tento text nyní čte člověk, který se roky pohybuje pracovně mezi uživateli drog, se usmívá. Nebo si tento text čte člověk, který sám experimentoval nebo v současné době aktivně drogy užívá. Z praxe totiž bohužel uslyšíte, že ne všem lidem se daří tyto zásady harm reduction naplňovat.

Užívání drog totiž člověku umí zastínit racionální úvahy a schopnost zvažovat své kroky. Jinými slovy, někdy si uživatel drog chce střelit dávku do žíly dřív, než hledat v batohu čistý filtr a veškeré další potřebné zdravotnické pomůcky.

A proto vnímám, že existence nízkoprahových služeb – od terénů po kontaktní centra – prostě má svoji váhu. Být s těmito lidmi v kontaktu, připomínat, edukovat, motivovat a přinášet touto cestou prevenci, která je levnější než řešení následků.

Tímto krokem jsem si na počátku tohoto článku dovolila připravit půdu pro téma nejen kombinace drog, se kterými se v praxi často setkáváme, ale také abych naplnila slíbenou obsahovou podstatu textu.

Dejte mi důvod, abych přestal brát…

Muž, o kterém jsem vám vyprávěla v prvních řádcích textu, přesně tímto způsobem přemýšlel a žil. Naplňoval dlouhé roky svoji prázdnotu pervitinem, později se naučil pervitin kombinovat s heroinem. A pojďme se nyní dostat k důvodu proč.

Kombinaci pervitinu a heroinu se říká také jinými slovy speedball. A o čem ta kombinace a ten speedball je?

Jak působí speedball

Pervitin, jakožto velmi oblíbená a známá droga v České republice, přináší člověku pocit neporazitelnosti. Pocit, že všechno v životě dává smysl. Energii, nedosažitelnost a obrovské naplnění v propojení se světem. Jedná se o stimulační látku.

Na druhou stranu tady stojí heroin, který dneska můžete sehnat spíše ve větších městech. Praha, Brno. Ostatní mí kolegové ze služeb by mě určitě doplnili. Tato látka vás uvolní. Rozpustí vaše trápení i vaše tělo.

Ve chvíli, kdy mi jeden klient popisoval právě účinky tohoto speedballu, jsem si kladla otázku: jak moc se musí člověk cítit prázdný, když tak rizikově hazarduje nejen se svým duševním zdravím, ale také celkově se svým životem?

Ptala jsem se víc. A čeho si na lidech se závislostí opravdu cením, je jejich otevřenost vás pustit do svého světa, když jim nabídnete opravdový a upřímný zájem o jejich příběhy. O pár sekund později jsem dostala vstupenku do jedné životní zkušenosti s tímto experimentováním. Muž mi popisoval, jak lze při speedballu cítit, která látka v jeho mysli dominuje a která ji podporuje. Jak se účinky ve vašem těle střídají nebo se vzájemně podporují.

Vnější důvody: láska, přijetí, vztahy

Co ale dál? To byla otázka, ke které jsme se během mnoharoční práce s tímto mužem dostali. Co dál? Tento muž měl za sebou strávených x let ve výkonu trestu, zkušenosti s drogami a ulicí. Poté jsem uslyšela právě tu myšlenku, na které jsem postavila obsah tohoto článku.

Tento muž mi jednoho dne řekl, že kdyby si našel přítelkyni, tak si je jistý, že by s užíváním drog přestal.

Tímto jsem si následně vzpomněla na několik dalších lidí, kteří smýšleli podobně. Vybavuji si nyní jednu opravdu milou ženu. Seděli jsme spolu v kanceláři, kde mi plačtivě s promočenými kapesníky v rukou říkala, že by potřebovala mít v tom hnusným životě alespoň jednoho člověka, který by ji měl opravdu rád. Který by ji obejmul a řekl jí, že to bude prostě všechno dobrý.

Je to touha něco mít. Něco vnitřního, ale dodané z venku. Musím říci, že tyto potřeby nejsou nijak divné. Naopak, jsou velmi přirozené a lidské.

Ale potom se píše příběh, když člověk v životě nemá takového člověka, který by vás upřímně obejmul a podpořil. Nemá, protože vyrůstal v dětském domově, nebo nemá, protože si vlivem užívání drog veškeré vztahy přetrhal.

Co znamená „důvod, proč přestat“?

Co ale znamená ten důvod k tomu, abych přestal? V těchto dvou příkladech obě lidské bytosti sdílely, co by potřebovaly, aby se jim nejen ulevilo, ale aby získaly víru, že mohou přestat fetovat.

A chtě nechtě, jak se říká, jak je ten život paradoxní – zmíněnému muži se podařilo seznámit se ženou, do které se zamiloval. Byť jsem ho za roky, které jsem ho znala, nikdy v partnerském vztahu se ženou neviděla. Naopak, sám klient o sobě hovořil, že není schopen k sobě žádnou ženu po jednom velmi náročném vztahu pustit. A ono se později po letech stalo.

Vznikla „látka“ mezi dvěma lidmi, kde muž stál v pozici aktivně užívajícího člověka a žena, která měla zkušenosti s užíváním drog, ale v té době již byla stabilizovaná abstinentka.

Dále si vybavuji doufání mnoha osob blízkých lidí se závislostí, které věřily nebo si přály, aby závislost mohla zaniknout, když se zde objevilo těhotenství. Ženy, které jsou v očekávání miminka, často bývají konfrontovány a podporovány slovy k abstinenci právě ve formě – udělej to pro to dítě.

Ano, setkala jsem se s ženami, které v rámci svého těhotenství přestaly užívat drogy. Některé trvale, jiné se k užívání později vrátily. Jiné v užívání pokračovaly i během těhotenství.

Dále se v životech objevují situace, kdy se rodiče například domluví se svým dítětem, že mu zaplatí naposledy jeho průšvihy, ale na oplátku se pojede léčit do psychiatrické léčebny na 3–6 měsíců. Mnohdy se tato dohoda splnila. Ale ne vždycky zůstal dotyčný po návratu zpět čistý.

Zdá se to jako dobrá dohoda. A určité vnější naplnění důvodů proč – láska s čistou ženou, dítě, zaplacení dluhů a osvobození se z problémů. Ale proč to ne vždycky stačí?

Proč vnější důvody často nestačí

Na to si časem muž z tohoto příběhu přišel svojí vlastní zkušeností. Byť se mu pár týdnů dařilo v rámci velké lásky abstinovat, později ho jeho závislost přemohla. Začalo to potají, než se četnost užívání dostala do fáze, kdy to už nejde přehlédnout.

To ale neznamená nutný konec příběhu. A také to neznamená, že máme my jako sociální pracovníci, osoby blízké, rodina nebo samotný dotyčný svázané ruce.

Vnímám, že mnoho lidí, kteří kdy přemýšleli o cestě ke změně, hledali přesně důvody, proč. A často je podpora rodiny, partnerky nebo přátel velmi cenná. A věřte, v léčebním procesu velmi podpůrná.

Neznamená ale tu pravou spásu. Ta vnitřní spása nebo ten důvod proč, ten je třeba hledat ještě jinde.

Opravdu jsem dotyčnému muži věřila, že se snaží. A že se sebou opravdu chce něco dělat, pro ten jeho důvod proč. Současně jsem na druhé straně vnímala, že tam ještě k tomu utvrzenému rozhodnutí něco chybělo. Možná strach z neznáma, obavy se vzdát toho, co ho roky dělalo šťastným. Možná absence dovedností žít střízlivý život. Žít jinak. Ale jak?

Transteoretický model změny a relaps

V odborné literatuře se popisuje, že změna návykového chování probíhá ve fázích – od toho, kdy člověk změnu vůbec neřeší, přes přemýšlení, přípravu, pokus o změnu, až po udržování a opětovné návraty k užívání. Tento přístup, známý jako transteoretický model změny, chápe relaps nebo laps ne jako definitivní selhání, ale jako možnou a někdy i běžnou součást procesu, během které se člověk znovu učí, co potřebuje změnit jinak, aby v abstinenci mohl vydržet déle.

Podobně některé práce, které se zabývají motivací drogově závislých k abstinenci, ukazují, že dlouhodobé udržení změny není jen o vnějším tlaku nebo jednorázovém impulsu, ale souvisí s tím, jak si člověk v sobě sám poskládá, proč chce přestat – jaký to má pro něj osobní smysl, co mu abstinence dává a co mu naopak bere. Vnější důvody, jako jsou vztahy, rodičovství nebo finanční tlak, mohou být velmi silným startem, ale pokud se z nich nestane vnitřně přijatý důvod, bývá mnohem těžší změnu dlouhodobě udržet.

Různé cesty ke změně

Pozor, to, co nyní zaznělo nebo celkově, o čem píši ve svých článcích, každý obsah stavím na své zkušenosti s prací s lidmi se závislostí a na konkrétní skupině lidí, se kterou jsem se kdy setkala. Je možné, že ve vašich příbězích i zkušenostech můžete mít jiné cesty.

Na druhou stranu také existuje mnoho lidí, kteří si prošli určitým životním obdobím ve spojení s užíváním drog a jednoho dne se odstěhovali, změnili prostředí a už se k drogám nevrátili. Vždycky je třeba zohlednit veškerou součást života.

Avšak tady, kdykoli jsem hovořila ve svém životě s podobně nastavenými muži i ženami, kteří hledali důvod, proč přestat fetovat nebo pít, vnímala jsem, že ten důvod vnější není vše. Byť je to dobrý začátek s nejasným koncem.

Možná se někdy opakuji, ale ještě dosud se občas setkávám se skupinami lidí, kteří k závislosti přistupují s nastavením, že si člověk může kdykoli říci vědomě a racionálně dost. Avšak pojďme se zamyslet: kolikrát v životě jste se snažili například přestat kouřit, hubnout nebo žít zdravěji? A kolikrát jste přece jen si to cigárko nakonec dali? 😊 A teď to nemyslím prosím hanlivě, ani že bych se chtěla někoho dotknout.

Je to nabídka jednoho úhlu pohledu. A podpora těch, kteří se sebou ještě bojují. Stále existují šance, jak se sebou pracovat. Ať sám se sebou pomocí vlastních zdrojů nebo za pomocí sociální i terapeutické práce. 

Protidrogová politika a služby

Ta se v současné době potýká s nevítaným rozhodnutím vlády o přesunu protidrogové politiky z Úřadu vlády pod ministerstvo zdravotnictví. To s sebou nese riziko likvidace podpůrné sítě pro lidi se závislostí, což může mít dopady na mnoho životních příběhů. 

Proto pevně věřím, že ještě existuje šance na udržení sociálních adiktologických služeb.

Zdroje:
PROCHASKA, James O. a Carlo C. DICLEMENTE. The Transtheoretical Approach: Crossing Traditional Boundaries of Therapy. Homewood, IL: Dow Jones-Irwin, 1984.
PAVELKOVÁ, Iva. Motivace drogově závislých k abstinenci. Zlín: Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, 2011. Bakalářská práce.