Vliv smyslového vnímání na pozornost a učení

Článek přibližuje, jak smyslové vnímání ovlivňuje pozornost a učení dětí. Vysvětluje, proč některé projevy nejsou zlobením, ale reakcí na smyslové přetížení či podstimulaci, a nabízí konkrétní nástroje a přístupy pro školní praxi.

„Když květina neprospívá, upravíme podmínky pro její růst. Nezačneme upravovat květinu. Je to přirozený postup. Když se však bavíme o dětech, jako bychom na toto jasné pravidlo zapomněli. Zejména ve škole. “

Když dítě ve škole neprospívá, těžko se soustředí, učení mu komplikuje neustálý motorický neklid, obvykle reagujeme instrukcemi: Nevrť se, Dávej pozor apod. Často začneme uvažovat o ADHD, případně přičítáme chování dítěte příliš volné výchově. Jenže za těmito projevy může stát něco méně viditelného – způsob, jakým mozek dítěte zpracovává smyslové podněty. Když je prostředí přesycené nebo naopak intenzita podnětů není dostatečná, nervová soustava přirozeně reaguje  buď obranně – dítě hledá únik od toho, co jej přetěžuje - nebo si podněty začne samo vytvářet. Nerozhodlo se vědomě, že bude „zlobit“, že nebude dávat pozor. Je to nevědomý program, díky němuž si mozek obstarává smyslové podněty nezbytné pro svůj zdravý vývoj.

Smyslové podněty jako základní biologické potřeby

Smyslové vnímání je nedílnou součástí fyziologické výbavy každého člověka. V kontextu učení a kognitivního výkonu představují klíčový prvek, který často zůstává ve školním prostředí opomíjen. Podobně jako dýchání či spánek i smyslové podněty potřebujeme v určité míře k optimálnímu fungování a k přirozenému vývoji vyšších kognitivních funkcí. 

V různém  období vývoje má každý jedinec jiné smyslové potřeby. Je to tzv. senzorický profil, který si můžeme zmapovat. U každého z nás je jiný senzorický práh - obdobně jako práh bolesti – každý vnímáme a registrujeme podnět v jiné intenzitě. Někdo vnímá už lehký dotek, jiný potřebuje pevný úchop, aby dotek zaregistroval. A právě tato odlišnost tvoří základ pro porozumění tomu, proč některé děti v běžných podmínkách „nefungují“, zatímco jiným se daří.

Model senzorického profilu podle Dunnové upozorňuje na variabilitu v tom, jak lidé přijímají a reagují na smyslové stimuly. Nerespektování těchto odlišností může vést k senzorickému přetížení, frustraci, problémům v chování i omezené schopnosti učit se novým věcem.  

(obr. Model senzorického zpracování dle W.Dunn)

8 smyslových systémů, jejich role a obtíže v procesu učení

Už ve školce nás učili, že máme 5 smyslů – je jich ale více!

V těle pracuje v součinnosti osm hlavních smyslových systémů, které mohou být podporou učení nebo naopak příčinou nepozornosti dětí:

Narušení rovnováhy v těchto systémech se často projeví jako porucha pozornosti, hyperaktivita, emoční výkyvy nebo nízká školní výkonnost – aniž by šlo o primární problém s učením.

Senzorický profil

A u každého jinak… v každém smyslovém systému můžeme být hypersenzitivní nebo hyposenzitivní a to v různých kombinacích současně.

Každý z nás vnímá smyslové podněty jinak – co je pro jednoho dítě příjemné a motivující, může být pro jiné zahlcující nebo nepříjemné. Někdo vyhledává pohyb a potřebuje během dne často měnit polohu, jiný se cítí bezpečněji v klidu a v ustálené rutině. 

Tuto jedinečnou smyslovou vnímavost můžeme zmapovat pomocí tzv. senzorického profilu – zpravidla formou dotazníku, ale i cíleným pozorováním nebo rozhovorem. V některých případech lze využít i jednoduché testování.

Senzorický profil máme každý – není to známka diagnózy, ale přirozená součást naší neurobiologické individuality. Je velmi užitečné ho znát – nejen u dětí, o které pečujeme nebo je vzděláváme, ale i u sebe samých. 

Uvědomění si vlastní senzorické citlivosti nám umožňuje rozpoznat, které podněty a v jaké intenzitě nás zklidňují, které naopak aktivují a podporují naši pozornost a které nás už přetěžují a vedou ke stresu či únavě. Když jim věnujeme pozornost, můžeme tomu přizpůsobit denní režim, pracovní podmínky i způsob, jakým podporujeme děti při učení a regulaci chování.

Senzorická dieta – když smyslové potřeby volají po podpoře

Tam, kde jsou senzorické potřeby výraznější, zavádíme tzv. senzorickou dietu – tedy cílené a plánované zařazování smyslových podnětů do běžného dne. Podobně jako si v oblasti výživy plánujeme složení jídel, pravidelné svačiny a příjem kalorií, aby byla strava vyvážená, i v oblasti smyslového zpracování potřebujeme zajišťovat vhodnou „výživu” pro nervový systém.

Smyslové podněty jsou výživou pro mozek. Jak kvalitní koktejl náš mozek dostává?

Senzorická dieta neznamená „méně podnětů“, ale správné dávkování těch, které konkrétní člověk potřebuje – a to v takové míře a formě, aby se cítil vyrovnaně, soustředěně a bezpečně. Do školního prostředí proto zařazujeme různé senzorické pomůcky, které mohou dětem pomoci regulovat své vnímání a pozornost.

Jaké smyslové pomůcky se ve školním prostředí osvědčují?

• Těžké vesty, zátěžové deky nebo pásy na klín – podporují propriocepci (vnímání těla), zklidňují a zvyšují tělesné uvědomění, pomáhají dětem zůstat „v těle“ a vnímat hranice svého prostoru.
• „Tiché hračky“, taktilní destičky nebo mačkací míčky – naplňují hmatové potřeby, pomáhají dětem se zklidněním, soustředěním a samoregulací během výuky.
• Balanční podložky pod nohy, podsedáky – stimulují vestibulární systém a podporují dynamické sezení, které může u některých dětí zvýšit pozornost.
• Kousátka, senzorická pera – naplňují orální potřeby, často pomáhají udržet pozornost dětem, které jinak koušou do trička, do rukávů, okusují tužky nebo neustále něco vkládají do úst.
• Sluchátka tlumící hluk – pomáhají při přetížení nadměrnými zvuky a šumy. Někdy k utlumení ruchů pomůže i nasazení kapuce, ačkoliv někteří namítají, že je to neslušné.
• Olejové přesýpací hodiny a další zrakové pomůcky – pomáhají zklidnění a zaměření pozornosti na jeden příjemný podnět. Děti si tak přirozeně cvičí dobu udržení pozornosti a zároveň se odpoutají od rušivých podnětů, které je rozptylují.

Je důležité mít stále na paměti, že tyto pomůcky a aktivity nejsou odměnou za chování. Jsou to nástroje pro zajištění fyziologické potřeby, která se u každého dítěte může projevovat jinak. I když může z vnějšího pohledu působit, že dítě „dostává výhodu či odměnu“, ve skutečnosti mu pomáháme udržet rovnováhu a přístup k učení – stejně jako bychom podali brýle dítěti se zrakovou vadou.

Senzorické koutky a stany, multisenzorické prostředí snoezelen

Když prostředí nevyhovuje – porozhlédněme se pozorně a přiznejme si, že v mnohých školách opravdu prostředí není senzoricky přívětivé.

Pokud dochází ke smyslovému přetížení nebo naopak k nedostatečné stimulaci, dítě reaguje kompenzačně – často nevědomě.

Proto je žádoucí nabídnout variabilní prostředí – ve třídě, ve škole, školní družině či školním klubu ve formě senzorických koutků, snoezelen stanů či přímo multisenzorických místností. I tyto lze hradit z OP JAK, nebo k tomu lze využít programy Inovace ve vzdělávání. Vedle doplnění senzorických potřeb lze takto upravená místa využít pro zážitkové učení s využitím digitálních technologií video projekcí apod.

Multisenzorické prostředí snoezelen ve školách

Koncept snoezelen představuje bezpečné a podnětné prostředí. V kombinaci se snoezelen přístupem – založeným na respektu k individuálním potřebám, tempu a volbě dítěte – slouží jako efektivní nástroj pro rozvoj pozornosti, vnitřní motivace a učení prostřednictvím zážitku. Jako prostředí, které nabízí podněty pro všechny smysly – bezpečně, nenásilně a individualizovaně. Využívá světla, zvuky, vůně, doteky a pohyb k relaxaci i stimulaci kognitivních schopností.

Využití ve školním prostředí:

• Snoezelen místnost: Pokud má škola prostor, lze zřídit senzorickou místnost s nastavitelným množstvím a intenzitou podnětů pro snížení vizuálního stresu, doplněním proprioceptivních podnětů apod. Místnosti lze využít také pro zážitkové učení. Multisenzorické místnosti jsou nejčastěji bílé, ale v menších prostorách jsou oblíbené také černé, zejména u dětí s ADHD a PAS. 
• Snoezelen koutky: Tam, kde není prostor, postačí oddělený koutek s několika senzorickými pomůckami – pro snížení aktuálního smyslového přetížení, senzorickou dietu i pro pokračování v učení s podporou asistenta pedagoga.
• Senzorické stany: Ideální jako mobilní varianta snoezelenu – žáci mají možnost krátce se změnit prostředí, regulovat své emoce, zlepšit vnímání i pozornost a pak se vrátit do výuky. Mohou být také součástí výuky jako centra aktivit a využití pro zážitkové učení se zapojením smyslů.

Multisenzorické prostředí může být efektivním nástrojem podpory rozvoje dětí. Jeho síla spočívá v možnosti individuálního přístupu s asistentem pedagoga nebo i u skupinových aktivit s respektem k potřebám žáků se SVP.  Klíčová je přitom metodika a podpůrný snoezelen přístup.

Závěrem

Ne všechny děti potřebují stejné podmínky. To, co některé dítě zklidní, může jiné přetížit. Proto je klíčové, aby pedagogové i odborníci rozuměli principům smyslového zpracování a aktivně pracovali s prostředím, ve kterém děti učí. Učíme se tam, kde je nám dobře. Pokud chceme, aby děti prospívaly, nejdřív se ptejme, zda prostředí a podněty ve třídě a škole ladí s jejich senzorickým nastavením.

Kvalitně uspořádané a smysluplně využívané prostředí stejně jako cílené zařazování senzorických pomůcek má zásadní vliv na schopnost dětí soustředit se, regulovat své chování, a stává se tak aktivním nástrojem podpory kognitivního, emočního i sociálního rozvoje. 

Seznam zdrojů:

Ayres, A. Jean . Sensory Integration and the Child: Understanding Hidden Sensory Challenges. 

- Základní a dodnes používaný zdroj o teorii senzorické integrace z pohledu ergoterapie a neurovědy.

Hulsegge, Jan & Verheul, Ad . Snoezelen – Another World: The Snoezelen Concept in Care for the Mentally Handicapped

- První publikace, která představuje filozofii snoezelenu.

Dunn, W. . The Sensory Profile: User’s Manual

- Diagnostický nástroj pro hodnocení senzorického zpracování u dětí (později i pro dospělé).