Cesta k bezdomovectví

Bezdomovectví je stav, ke kterému vede nejedna příčina. Pojďme se podívat na možné příčiny a cesty vedoucí k bezdomovectví skrze jeden příběh z praxe.

Když se řekne bezdomovec, tak valná většina populace si představí postaršího muže s plnovousem, který sedí na lavičce u nákupního obchodu a v ruce drží víno. Zapáchá, má na sobě špinavé oblečení a vedle sebe má igelitovou tašku, která je plná různých věcí – celého jeho života. V dnešní době tato představa již úplně neplatí. Dnes se bezdomovectví často týká mladých lidí, seniorů, osob se zdravotním handicapem, samoživitelů a rodin s dětmi.

Ovšem, co se musí stát v životě člověka, že se ocitne bez domova? Co jsou ty hlavní důvody, že se osoba dostane na cestu, která vede k ohrožení až ke ztrátě základních potřeb? Na tyto odpovědi se pokusím odpovědět pomocí krátkého příběhu ze své praxe.

Anna, 38 let

Anna se narodila do úplné rodiny, kterou tvořila její matka, otec a mladší bratr. Všichni společně bydleli v rodinném domku na vsi. Jako starší sestra se ujala rodičovské role vůči mladšímu bratrovi. Vodila ho do školky, dohlížela na něho a často ho měla na starost, když rodiče nemohli. Sama velmi dobře vzpomíná na rodiče jako na milé, obětavé a kteří měřili oběma sourozencům stejně. I když dokázali být i přísní, především maminka.

Vše se pomalu začalo měnit při přechodu Anny do puberty. Dostala se do špatné party spolužáků. Začala kouřit a do ruky se jí prvně dostala marihuana. Annino chování se pomalu začalo odrážet na známkách a chování ve škole. Rodiče se to snažili řešit, ovšem v tomto období začal i více popíjet Annin otec. Jeho pití nakonec vedlo k odebrání řidičského oprávnění, ztrátě práce a rozvodu. Rodiče ovšem i po rozvodu bydleli v jednom domě, ačkoliv odděleně.

V 17 letech se Annin otec oběsil. Celá rodina tuto událost špatně zvládala. Především mladší bratr Anny. V hlavě Anny se začaly objevovat myšlenky typu „Proč jsi to vzdal?“ Aby toho nebylo málo ve stejném roce zemřel Annin dědeček (otec matky). Další tragická událost způsobila, že její matka propadla pití, které mělo za následek její smrt. Anna v této době již patřila mezi aktivní uživatele marihuany, chodila za školu a svůj volný čas věnovala partě. V 18 letech se Anna přestěhovala do vedlejší vsi, kde bydlela společně s přítelem a společně se pustili do vaření drog, konkrétně pervitinu. V té době nebyl pervitin pro Annu neznámou drogou. Školu nedokončila a začala pracovat v místním podniku. Z partnerství se Anně narodil syn. Společné soužití nebylo nejlepší, často ho doprovázely hádky, napadení. Nakonec vše skončilo, když do domu vkročila policie. Anna dostala podmínku, partner byl odsouzen. Syna se musela vzdát a předala ho do pěstounské péče. Poté se Anna rozhodla pro první absolvování léčby, aby mohla usilovat o vrácení syna zpátky do péče. Léčbu absolvovala, ale střízlivá nezůstala. Po roce se opět do léčby vrátila a druhý pokus již byl úspěšnější, než první.

Během následujících let si Anna našla práci a nového přítele. Z toho partnerství se Anně narodil druhý syn. Společně žili v rodinném domě u přítele. Po narození druhého dítěte, již střízlivá od drog, začala Anna postupně více pít. Další rána do života Anny přišla, když se musela z rodinného domu odstěhovat. Střechu nad hlavou našla v azylovém domě. Bohužel, zde se moc nezdržela, jelikož její závislost na alkoholu nešla skloubit s péčí o dítě. Dítě svěřila do péče otce a sama odešla na ulici.

V následném období několika let se Anna pohybovala mezi životem na ulici, ubytovně a ve squatu. Střídala partnery, kteří se k ní chovali hůře a hůře. Její situace měla silný vliv na prohloubení její závislosti na alkoholu. V této době již Anna ztratila zájem o svého prvního syna. Druhé dítě, za kterým se snažila dojíždět, ji potkávat nechtělo. O to hůře to Anna snášela.

Roku 2022 se Anna dostala do jedné z nocleháren, kde hledala ochranu před sněhem a mrazem. Anna se nejprve chovala odměřeně, nechtěla nic, jen přespávat. Její prohloubení závislosti alkoholu často vedlo k porušování pravidel a možnosti využívání služby. Jednoho dne Anna zmizela. Po měsíci se vrátila a sdělila, že byla hospitalizovaná, protože ji napadl její partner (dnes bývalý partner). Jednalo se o jeden z nejhorších dní v jejím životě. Nejprve potkala svého mladšího syna, který ji přehlížel, a večer se dostala do hádky s partnerem, který ji fyzicky napadl, že skončila v kómatu. Anna si v tomhle momentě uvědomila, že se musí dát dohromady, aby mohla fungovat pro svého mladšího syna. 

Nejprve věřila, že vše zvládne, když si najde práci. Bohužel shánět práci a žít na ulici není ideální. Navíc její snažení pravidelně srážela její závislost. Přibližně po 8 měsících se Anna rozhodla pro léčbu závislosti na alkoholu. Do léčebny odjela 5. prosince toho roku.

Anna léčbu úspěšně absolvovala a odstěhovala se do nového domova. Anna po silném úsilí navázala kontakt s mladším synem, který ji přijal, začala řešit své osobní krachy z minulosti – dluhy a další. A v neposlední řadě si našla práci. Do budoucna by chtěla vytvořit nový domov nejen pro sebe, ale i pro svého syna.

Cesty k bezdomovectví

Pokud mluvíme o možných cestách k bezdomovectví, tak nejčastěji se nám nabízejí základní dělení na cestu dlouhodobou, krátkodobou, zdravotní a dobrovolnou.

Dlouhodobá cesta – jedná se o model, kdy jedinec má určité predispozice k bezdomovectví. Má podobu celoživotní dráhy osoby, která se rodí do patologického prostředí.

Krátkodobá cesta – jedná se o osoby, které fungovaly v běžném života (docházení do zaměstnání, vlastní rodina apod.), ale ocitli se v krizové situaci, kterou nebyly schopny zvládnout vlastními silami. Krizová situace, v podobě náhlého řezu, má nejčastější podobu ve zadlužení, rozpadu rodiny, vysokých mandatorních nákladech na chod domácnosti apod.

Zdravotní cesta – tento model pracuje se zdravotním handicapem člověka. Tento handicap často brání lidem v plnohodnotném životě, často nejsou schopni naplnit obvyklý rytmus “práce – rodina – domácnost”. Ovšem ne z důvodu lenosti, ale z důvodu onemocnění. 

Dobrovolná cesta - jedná se o dobrovolnou volbu lidí, kteří se rozhodnou vzdát hmotných statků a chtějí žít alternativním způsobem života.

Příčiny bezdomovectví

Bezdomovectví již není jevem, který postihuje pouze osoby z nižších sociálních vrstev. Dnes se může bezdomovectví týkat kohokoliv z nás.

Pokud budeme mluvit o možných příčinách bezdomovectví, tak musíme mít na paměti, že selhání jedince není vždy zaviněno jednou příčinou. Vždy se jedná o působení více příčin, které na sebe průběžně působí a ovlivňují se.

Mezi nejčastější příčiny patří rozpad, případně absence, rodiny. Jak všichni víme, tak rodinné prostředí je základní stavební kámen pro každého z nás. Přitom rodina není pouze místo, které má na náš vývoj největší vliv, ale je i důležitá jako nástroj v podobě podpory pro lidi, kteří se chtějí vrátit do běžného života.

Dalšími nejčastějšími příčinami jsou:

• ztráta bydlení, 
• ztráta práce, 
• finanční gramotnost (nebo spíše negramotnost) spojená s dluhy a zadlužením osob, 
• nemoc, 
• duševní onemocnění,
• domácí násilí,
• a mnoho dalšího.

Nazpátek k Anně

Anna se narodila do úplné rodiny, která plnila svou funkci. Vše se začalo postupně měnit příchodem Anny do puberty, kdy začala prvně experimentovat s drogami a u otce vznikla závislost na alkoholu, která s sebou nesla i rodinné hádky. Velkým milníkem poté byla pro Annu smrt rodičů. Nejprve otec, poté matka. Annu neustále pronásledovaly myšlenky a nezodpovězené otázky ohledně rodičů. To vedlo k její závislosti na dalších drogách. 

První nadějí pro Annu bylo narození první syna, kde doufala, že se stane motivací pro její návrat do života. Bohužel osud tomu nechtěl. Přišla o syna, ale byla odhodlaná se závislosti postavit a vyhledala odbornou pomoc. Po absolvování léčby se Anna vrátila zpět do života. Našla si nového přítele, ale jak to často bývá u osob závislých, tak jednu drogu vyměnila za druhou. Nyní to byl alkohol. Z jejího dalšího vztahu se narodil druhý syn. Bohužel i zde, kvůli závislosti, nebyla schopna se o dítě starat a přišla o něho. Následovalo několik nepěkných let, které Anna strávila pobytem na ulici.

Co bylo pro Annu klíčové, že se rozhodla postavit proti svému démonovi v podobě alkoholu? Její syn. Chtěla, aby její syn byl na ni pyšný. Aby se jednou mohla před něho postavit a podívat se do očí. O jedno dítě již přišla, o druhé přijít už nechtěla.

Při práci s lidmi bez domova a lidmi závislými na různých látkách je velmi důležitá motivace. Ale ne motivace, kterou lidem vštěpíme my jako pomáhající pracovníci, protože my samozřejmě víme, co je pro druhého nejlepší, ale motivace, která vyjde z člověka. Člověk sám musí definovat, co chce a proč to chce. Musí najít v sobě vnitřní mechanismy, které ho povedou. 

Bohužel při práci s touto cílovou skupinou je malé procento úspěšnosti. Často to pramení ze strachu ze změny, z odmítnutí. Nebo to prostě zkoušeli již dříve a opakovaně se nedařilo.

A v neposlední řadě mi dovolte v posledních větách poděkovat Anně, která svůj boj nevzdala. Dokázala, že i nemožné může být skutečností. A popřát jí mnoho střízlivých dnů do budoucnosti.

Seznam zdrojů:

Koncepce prevence a řešení problematiky bezdomovectví v České republice do roku 2020. (online). Praha, MPSV, 2013. ISBN 978-80-7421-072-3.

HRADECKÝ, I. a kolektiv: 2007. Definice a typologie bezdomovectví. Praha: DESTINY. 50 s. ISBN 978-80-86451-13-8.