Úvod do problematiky bezdomovectví

Bezdomovectví nevzniklo včera – má hluboké historické kořeny a odráží proměny společnosti. Článek nabízí přehled vývoje fenoménu od průmyslové revoluce po dnešek a ukazuje, proč je domov víc než jen střecha nad hlavou – je to právní i sociální jistota.

Něco málo z historie

Určitá podoba bezdomovectví byla a je přítomná ve všech kulturách a společnostech na světě. Historicky je pojeno s trestem vyloučení z komunity – osoba je na základě trestu odsunuta na okraj společnosti, nemá přístup ke všem výhodám, které vyplývají z kolektivního soužití (jako je ochrana, jídlo apod.) nebo se může jednat výsledek kulturního a národnostního příslušenství – nomádské kultury apod.

Pokud bychom hledali, kdy začala vznikat současná podoba bezdomovectví, tak musíme do období 18. a 19. století. V této době začala průmyslová revoluce, industrializace společnosti s postupným nástupem kapitalismu. Tato změna s sebou nesla velké společenské změny, reorganizaci společnosti a změny v sociálních strukturách. Společnosti začaly pomalu přecházet z tradičního dominantního zemědělství na průmyslovou výrobu. Tento jev sebou nesl stěhování do měst, vytváření nových čtvrtí, nové pracovní příležitosti, zlepšení kvality života. Ovšem každá strana má dvě mince. Vedle pozitiv se začaly objevovat jevy jako alkoholismus, prostituce, zvýšená agresivita a jiné. Tyto jevy se nesly v duchu selhání jedince při nezvládnutí změny.

Historicky mezi nejčastější poskytovatele pomoci patřila církev, která pomáhala chudým, nemocným a osamělým osobám.

Bezdomovectví za socialismu a dnes

V dobách komunistického režimu byla veřejná chudoba tabuizována. Tehdejší režim nepřipouštěl existenci nebo možnost chudoby s ohledem na ideologii. Ovšem to, že něco nebylo připouštěno, neznamená, že to neexistovalo. Ve společnosti existovali lidé, kteří žili tzv. „bezdomoveckým způsobem života.“ Jednalo se většinou o lidi z dysfunkčních rodin, páchající menší prohřešky, mající problém s alkoholem apod. Dále šlo o děti, které končily na ulici, když opouštěly domovy a ústavy. Tito lidé byli často perzekuování a umisťováni do vězení nebo psychiatrických nemocnic.

Pád komunistického režimu sebou nesl mnohá pozitiva pro tehdejší dobu. Ovšem nesl i negativa, se kterými se musela společnost vypořádat. Jedním tím negativem je bezdomovectví. Do té doby pro většinu lidí neznámý jev. Od Sametové revoluce počet lidí bez domova v ČR významně vzrostl. Důvodem tohoto nárustu bylo zavedení kapitalistických mechanismů, rušení zařízení (dětské domovy, psychiatrické ústavy apod.), vězeňská amnestie a jiné. Postupně jsme doufali, že bezdomovectví časem zmizí zásluhou nové doby. Opak je pravdou.

Do dnešní doby nemáme bezdomovectví nijak ohraničeno v zákoně. Při práci s lidmi bez domova často pracujeme s názvoslovím jako jsou osoba bez přístřeší nebo osoba v nepříznivé sociální situaci spojené se ztrátou bydlení.

Domov, domov a zase ten domov

Bezdomovectví. Slovní spojení slov bez a domov. Toto spojení nám již napovídá, že jedná o jev, případně o člověka, který nemá domov. Co je to ten domov? Pro někoho z nás to může být rodina, přístřeší, soukromí, jistota, místo, kam se mohu vrátit po náročném dni. Pro každého z nás to znamená něco jiného. Lidé bez domova jsou často ošizeni o každou naši asociaci s domovem.

Slovní spojení, které obohatilo český jazyk až po roce 1989. Dříve jsme toto slovo neznali, nepoužívali. Jeho ekvivalenty najdeme i v cizích jazycích. V angličtině máme slovo homeless („home“ – domov, „less“ – méně) nebo němčině používáme „obdachlose“ („obdach“ – přístřeší, „lose“ – ztráta).

Pokud bychom se vrátili k výše položené otázce, tak co je to ten domov? Pojetí domova lze chápat ve třech oblastech, jejichž absence může vést k bezdomovectví:

Při absenci jakékoliv domény se člověk dostává do ohrožení bezdomovectvím. Například se může jednat o rodinu, která bydlí v bytě (splňuje fyzickou doménu - má vlastní prostor) a může si do bytu zvát návštěvy (splňuje sociální doménu - má možnost pro udržování společenských vztahů), ale nemá od majitele nájemní smlouvu a byt užívá bez právního nároku, tudíž může být vystěhována (nesplňuje právní doménu). V případě, kdy není splněná žádná z těchto domén, tak se jedná o extrémní formu bezdomovectví.

Stabilní bydlení je jedním z klíčových nástrojů při boji s bezdomovectvím. Osoba, která se dostane do nepřiznivé sociální situace a je ohrožena na své existenci, musí mít jistotu stálého a kvalitního bydlení, aby se mohla plně věnovat jiným existenčním problémům, které ji ohrožují. Bez bydlení to nepůjde.

Závěr

Bezdomovectví je jev, který se v naší společnosti nachází a nacházet se bude i v minulosti. S tímto jevem se stále učíme pracovat. Musíme si uvědomit, že se jedná o velmi širokou problematiku, která může zahrnovat různé skupiny. Všichni lidé bez domova nebo lidé ohroženi bezdomovectvím mají absenci určité domény (nebo všech) domova.

Účelem článku nebylo v plné šíři popsat bezdomovectví, to by vydalo na rozsáhlou knihu, ale přiblížit bezdomovectví a vytvořit prostor pro zamyšlení a diskuzi.