Příběhy z hospice v období let 2016-2025 (příběh osmý: „Domácí násilí a dobrý konec“)
Paní Fanynka se dostala do našeho lůžkového hospice z nemocnice, kam byla přijata ve velmi vážném fyzickém i psychickém stavu. Vypadalo to, že paní nedožije ani konce měsíce, neboť byla silně podvyživená, vyčerpaná a zanedbaná po všech stránkách. Postupně vyšlo najevo, že byla týrána svým manželem, a kdyby on náhle nezemřel, nejspíše by zemřela ona. Byla by ona obětí drsného a dlouhodobého týrání v rámci domácího násilí, které naplňovalo všechny své znaky. Byla bez prostředků, bez jakýchkoli kontaktů s ostatními lidmi, byla týraná fyzicky i psychicky, bylo jí odpíráno jídlo i spánek. Manžel ji dlouhodobě odstřihl od celé rodiny, která jí ještě zbývala. Zejména jí zakázal stýkat se s vlastní sestrou, která za ní pravidelně chodívala, a namluvil jí, že jeho žena už nechce vůbec nikoho vidět, a už vůbec nechce vidět právě svoji sestru. Společně děti neměly, a tak nehrozilo, že by někdo odhalil jeho brutální chování k manželce. Ošetřující lékařka posílala potřebné recepty s léky na mobilní telefon pána a po dotazech na zdraví pacientky dokázal manžel vždy zdatně odpovědět, že je paní v naprostém pořádku a nic dalšího od praktické lékařky nepotřebují.
Po úmrtí manžela volala paní Františka zoufale z okna bytu o pomoc, neměla přístup k telefonu a v domě byla zamčená. Na místo přijeli záchranáři a společně s pánem odvezli i paní, která byla opravdu v zoufalém stavu a teprve postupně vycházelo najevo, čemu musela ve svém domově čelit. Paní se učila znovu mluvit, přijímat potravu, chodit a v klidu usínat a dlouho spát.
Když se lékařům v nemocnici podařilo stabilizovat zdravotní stav pacientky, paní se objevila v hospici, neboť neměla kam jít a její život stále visel na vlásku. Paní Františka byla od příchodu do hospice, možná pro někoho překvapivě, velmi náročnou klientkou. Trpěla obrovskou frustrací a stále se vyptávala pečovatelů a zdravotníků, zda se bude moci najíst a zda se bude moci v klidu vyspat. Manžel ji totiž doma trápil hlady a opakovaně ji schválně budil, takže nevěřila, že zde v hospici má dostatek jídla a také možnost spánku. Byla překvapená, že si může lehnout, kdykoli chce, že na ni nikdo nekřičí a nepřiděluje jí jídlo po malých dávkách.
Vzhledem k náročnosti péče o tuto klientku byli na doporučení ošetřující lékařky zavoláni dobrovolníci k lůžku. Jedná se o tým proškolených dobrovolníků, kteří mají zájem pomáhat lidem v lůžkovém hospici trávit dny podle svých přání. Řada dobrovolníků se podle svých časových možností střídala v hospici tak, aby paní Fanynka mohla co nejvíce času trávit s citlivým člověkem a aby se cítila bezpečně. Dobrovolníci ji utěšovali a potvrzovali jí, že se bude moci kdykoli vyspat a dosyta najíst. To byly otázky, které klientka neustále všem v okolí kladla. Jaká trápení si musela asi vytrpět v soužití se svým manželem. Paní byla stále velmi neklidná, hodně potřebovala chodit po chodbách. Dobrovolníci ji trpělivě podporovali, doslova podpírali a doprovázeli na chodbu, do čajovny i do zahrady. Ujišťovali ji, že je všechno v pořádku, že jí zde už nic zlého nehrozí.
Po delším čase se paní zotavila natolik, že úmrtí nehrozilo, a mohla odejít ve stabilizovaném stavu do domova seniorů. Přibrala na váze, opět měla pravidelnou stravu, odpočinek a sociální kontakty, a bylo moc hezké sledovat, jak se vrací do života a s jakou chutí spí, jí a povídá si s ostatními.
Osobnost člověka zasaženého domácím násilím utrpí natolik, že ztratí soudnost i nadhled nad běžnými potřebami a životem. Paní byla rukojmím svého manžela, který ji opravdu týral, ale nebylo vůbec snadné se z tohoto vězení vymanit, protože ji nikam nepouštěl, nikoho k ní nepouštěl a jen on sám zajišťoval veškeré spojení s okolním světem. Ona postupně uvěřila tomu, že je nic a že si nezaslouží jídlo ani spánek. Pro paní bylo velké štěstí, že manžel zemřel, a tak se dostala na pokraji svých sil do nemocnice, kde ji zachránili a předali k nám do hospice. I zde pokračovala péče směřující k návratu k běžným návykům a k naplňování základních životních potřeb.
Tento příběh nás i dobrovolníky velmi těšil, neboť jsme mohli paní vrátit do života a zařídit přestup do domova seniorů. Sestra paní Františky pochopila, jak se věci mají, a docházela za Fanynkou do nemocnice, do hospice a následně i do domova pro seniory. Měly si toho opravdu mnoho co povídat. Ukázalo se, že manžel byl velmi autoritativní vždy, a s přibývajícím věkem obou manželů a s ubývajícími silami paní se jeho agresivita zvyšovala, až vyústila v hrubé domácí násilí. Paní Fanynka se postupně zapojila do aktivit hospice a následně i do aktivit pořádaných v domově seniorů. Byla velmi oblíbenou obyvatelkou a užívala si každý den života „na svobodě“, jak tomu sama začala říkat. Na agresivního manžela se snažila nijak nemyslet a na hrůzné zkušenosti se snažila zapomenout. Přesto zažitá traumata občas způsobila její nejistotu, pláč nebo obavy. Stačil zvýšený hluk, nečekaná rána, neznámé zvuky nebo hlasy a vzpomínky se nepříjemně vrátily. Většinou se klientce prožité těžké situace s manželem vracely ve snech, kdy potom naříkala a ze spaní křičela. Když se probudila, byla vždy nesmírně vděčná, že to byl „už jen sen“. Naštěstí je dnes pojem domácí násilí mezi odborníky natolik známý, že byla paní poskytnuta také odpovídající psychologická a psychosociální pomoc.
Tento příběh vypráví o důležitosti vnímat potřeby našich klientů, ať už pracujeme kdekoli, neboť domácí násilí se nevyhýbá žádné cílové skupině, žádnému pohlaví ani věku. Umět rozpoznat znaky domácího násilí a umět pracovat s obětí domácího násilí v terénních, ambulantních i pobytových službách je pro pracovníky pomáhajících profesí stěžejní. Příběh má dobrý konec, a to je opět naděje, že i tam, kde je umírání součástí většiny příběhů, může být někdy všechno jinak.
Znaky domácího násilí:
Jde o opakování a dlouhodobost, eskalaci, jasné rozdělení rolí a neveřejnost. Tyto znaky byly odvozeny od partnerského domácího násilí.
SHRNUTÍ: kde hledat pomoc
- Intervenční centra
- OSPOD: orgán sociálně-právní ochrany dětí
- Azylové domy pro rodiny, ženy, muže a pro matky s dětmi
- Azylové domy s utajenou adresou
- Krizová centra
- Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy
- Občanské poradny
- Poradny pro oběti trestných činů
- Linky důvěry a linky pro oběti domácího násilí
- V akutním ohrožení života: rychlá záchranná služba, policie, hasiči
Zdroje:
APPELTOVÁ, M., A. MOŽÍŠOVÁ a L. VOCHOCOVÁ, 2016. Analýza mediálního zobrazování genderově podmíněného násilí [online]. Praha: Úřad vlády České republiky. Dostupné z: https://www.vlada.cz/assets/ppov/rovne-prilezitosti-zen-a-muzu/dokumenty/Analyza-medialniho-zobrazovani-genderove-podmineneho-nasili_FINAL.pdf
ASOCIACE PRACOVNÍKŮ INTERVENČNÍCH CENTER ČR, z. s., 2025. Statistické údaje intervenčních center v ČR za rok 2024 [online]. Praha: Asociace pracovníků intervenčních center ČR, z. s.: https://www.domaci-nasili.cz/wp-content/uploads/koment%C3%A1%C5%99-APIC-2024.pdf
BUSKOTTE, A., 2008. Z pekla ven: žena v domácím násilí. 1. vyd. Brno: Computer Press. ISBN 978-80-251-1786-6
ČÍRTKOVÁ, L., 2007. Pomoc obětem (a svědkům) trestných činů. 1. vyd. Praha: Grada Publishing. ISBN 978-80-247-2014-2
ČÍRTKOVÁ, L., 2020. Domácí násilí: nebezpečné rodinné vztahy ve 21. století. Plzeň: Aleš Čeněk. ISBN 978-80-7380-806-8
ŠEVČÍK, D. a N. ŠPATENKOVÁ, 2011. Domácí násilí. 1. vyd. Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-690-2
ŠPATENKOVÁ, N., 2011. Krizová intervence pro praxi. 2. vyd. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-2624-3
VYCHODILOVÁ, L., 2024. Sociální práce s ženami-oběťmi domácího násilí. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, Cyrilometodějská teologická fakulta, Katedra křesťanské sociální práce. Bakalářská práce.
Zákon č. 29/2007 Sb. Zákon, kterým se mění zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, zákon č. 135/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany před domácím násilím, zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. In: Sbírka zákonů – e-Sbírka [online]. Ministerstvo vnitra ČR.: https://www.e-sbirka.cz/sb/2007/29?odkazId=41488571&predmetneDatum=2024-02-29&zalozka=dalsiInformace
Je profesí sociální pracovnice, magisterský titul získala v oboru sociální práce na FF Univerzity Karlovy v Praze. V rámci své dlouholeté praxe prošla oblastí mnoha sociálních i zdravotně sociálních služeb a úřadů, kde se věnovala mnoha činnostem a různým cílovým skupinám. Vedla na okresním a krajském úřadě týmy zaměřené na cílovou skupinu osob se zdravotním postižením a seniory, náhradní rodinnou péči nebo projekty primární prevence a předcházení sociálně patologickým jevům, financování sociálních služeb nebo komunitní plánování sociálních služeb. Přímo v oblasti sociálních služeb pracovala na lince důvěry, v občanské poradně, v protidrogových službách, v komunitním centru pro lidi s duševním onemocněním. Zejména se věnuje poradenství v psychosociální oblasti a doprovázení pěstounských rodin jako jejich klíčová sociální pracovnice. Za smysluplné považuje svoje působení v Hospici, kde je poskytována paliativní péče a ona zde působí jako krizový intervent pro terminálně nemocné, jejich rodiny a pozůstalé. Zároveň zde pracuje jako dobrovolník. V posledních deseti letech se intenzivně věnuje také lektorské činnosti, při které předává svoje znalosti a zkušenosti z praxe.