Příběhy o cestě závislostí: Příběh čtvrtý – Obživa

Jak si lidé se závislostí zajišťují obživu? Autentický příběh ukazuje cestu od trestné činnosti k poctivé práci a abstinenci. 

O pohledu na základě vlastní žité zkušenosti často slýchávám jako o zdroji, který je jedním z důležitých bodů tvořících skládačku určitého příběhu či tématu. A vlastní zkušenost, to je přesně část, kterou si v rámci svého života i pracovní praxe průběžně doplňuji tam, kde je to žádané.

Pokud čtete tyto řádky, možná již víte, že je tento článek v řadě čtvrtý a navazuje na předchozí texty, které přináší informace o cestě závislostí na základě mé vlastní žité zkušenosti – od dítěte systému po současnou abstinenci a profesní působení. Avšak ti z vás, kteří čtete tyto řádky úplně poprvé, pro vás nyní zopakuji pár slov, abyste si mohli navnímat, v jaké návaznosti pokračuje a je vytvořen tento text.

Dítě systému a ulice jako zdroj „obživy“

V prvním článku a článcích následujících popisuji, jak jsem se stal dítětem systému přes absenci rodinných vazeb, což bývá často úzce spojené se vznikem traumatu a dalších dispozic k hledání přežití ve formě závislostí. Poté navazuje příběh o ulici, která je spojená s drogovým podsvětím. Podsvětím, kdy člověku často chybí zdroje. Nejen zdroje ve formě peněz, ale také obživa – jídlo, voda, vitamíny, ale také další zdroje, bez kterých člověk na ulici těžko přežívá.

A právě proto budu tématu obživy věnovat tento text, protože vnímám, že se téma prolíná nejen s člověkem na cestě závislostí, ale také jeho okolím – jeho rodinou, přáteli, i sociálními či dalšími dostupnými službami.

Často se v rámci akreditovaných školení, která školím s mojí partnerkou a kolegyní Martinou Fouskovou, lidé ptají: „Jakým způsobem si lidé zajišťují na ulici obživu?“ Nejen, že kradení bylo dříve mnohem jednodušší než dnes, protože dříve nebyly alarmy ani kamery, ale vznikaly také velké nároky těla na pravidelné doplňování živin, aby nezkolabovalo vlivem užívání drog.

Ano, je to přesně tak. Forma obživy byla dříve o něco jednodušší, byť byla stejně potřebná, jako je dnes.

Cesty k obživě a sociální postavení člověka

Forem obživy z pohledu člověka se závislostí existuje mnoho. Ale cesty, kterými se k obživě dostat, se mírně liší podle sociálního postavení konkrétního člověka.

Často v rámci svých podcastů, které jsou dohledatelné na YouTube, zmiňuji, že jsem během své tzv. „drogové kariéry“ nevyužíval žádné sociální služby. Nejen, že jsem o nich dostatečně nevěděl, ale také jsem často sahal po jiných cestách, jak se o sebe postarat. Cestách, které mě časem dostaly velmi brzo do výkonu trestu. Téměř v 17 letech jsem byl trestán jako mladistvý za 17 vloupání, která mi byla tehdy prokázána.

Milí čtenáři, nyní potřebuji podotknout velmi důležitou věc. To, co nyní píši a dále budete moci číst v následujících řádcích, nesdílím z důvodu, že bych se snad chtěl chlubit – byť není čím. Ani to nepíši se záměrem kohokoli inspirovat k těmto nekalým činům. Naopak, důvodem, proč vše otevřeně sdílím, je nabídnout lidem vhled do člověka, který se pohybuje na hraně, leckdy i za hranou „normálnosti“. Z života, který dnes dávno nežiji a vzpomínky se den ode dne vzdalují.

Vzpomínky, které dnes maximálně mohu sdílet s odborníky, aby pochopili více kontext závislostí. Závislostí, která je spojena s nutností si vytvořit zdroje pro obživu, protože bohužel, závislostní chování je spojené s absencí zodpovědnosti, zdrojů a potenciálu vést řádný život.

Řádný život – tento pojem jsem do sebe poprvé začal opravdu nasakovat při mém nástupu do ročního pobytu v terapeutické komunitě v roce 2019, kdy jsem opravdu začal chápat, jak moc si přeju odložit své závislostní a trestné vzorce chování.

Vnímám, že právě propojení osobní zkušenosti s odbornými poznatky z adiktologie – například z monografií uváděných v knihovně adiktologie 1. LF UK – pomáhá vytvářet plastičtější obraz toho, co závislost v životě člověka skutečně znamená. 

Útěk z ústavu a trestná činnost jako „řešení“

Pojďme se tedy vrátit do období, kdy jsem se dostal od diagnostického ústavu do ústavu výchovného, kde jsem si poprvé vyzkoušel útěk z tohoto zařízení. Tehdy se odehrál příběh, kdy jeden z chlapců, který tam byl umístěn, udělal „průšvih“ a já věděl, že ho čeká od ostatních dětí trest. Šikana – to je téma, se kterým se člověk ve výchovném ústavu bohužel může setkat. A není to ojedinělé.

Sám jsem v rámci akreditovaného školení již začal zmiňovat svoji zkušenost se šikanou, nikde ji však nepotřebuji rozvíjet detailně. Je to téma, které mohu zmínit okrajově. Hloubš jít nechci. Moji „šikanátoři“ za to byli tehdy odsouzeni, a proto jsem věděl, jak nepříjemný jev to je.

To se stalo důvodem, proč jsem chlapce upozornil, že ho čeká něco nepříjemného, a proto se chlapec rozhodl z ústavu utéct – a já moc dlouho nepřemýšlel nad tím, že bych nešel s ním.

Bylo to sice po několikáté, co jsem se dostal na ulici, na kterou jsem byl odkázán, a současně to s sebou neslo nové myšlenky, jak se dlouhodobě budu moci na ulici uživit. S tímto chlapcem jsem se naučil opakovaně páchat trestnou činnost ve formě krádeží. Krádeží prostřednictvím vloupaček do obchodů s potravinami nebo krádeže věcí z automobilů. Nejčastěji se jednalo o autorádia, která jsme posléze prodávali přes černý trh. Často si je od nás kupovali například taxikáři.

Na tyto činy nejsem pyšný. Současně jsem rád, že tehdy zasáhla „spravedlnost“ a já byl za tyto trestné činy odsouzen do výkonu trestu pro mladistvé. Proč uvádím, že jsem za to rád? Každý můj krok, každá událost v mém životě vedla přesně tam, kde žiji dnes – a dnešní svůj svět miluji. Kdyby se nestaly události v mém minulém životě, třeba bych se rozhodl jinak a posloupnost mého příběhu by byla úplně jiná. Všechno je v životě možné, proto jsem vděčný za vše.

Jak peníze z trestné činnosti „živí“ závislého člověka

Peníze, které jsem průběžně získával ze svých loupeží, jsem skutečně využíval pro svoji obživu. Nejen tedy pro drogy, ale také oblečení, stravu a ubytování. Málokdy jsem trávil čas na ulici s lidmi, kteří byli vyloženě „ulicí proslulí“. Tedy lidmi, kteří roky spávali na squotech a chodili každý den do sociálních služeb na polévku.

Mám takovou zkušenost, kdy mě tehdejší lidé, se kterými jsem se kamarádil, na taková sociální místa vzali, ale tam jsem dlouho nevydržel. Peníze, které jsem kradl, jsem často vkládal do pobytu v penzionech, hotelech a když jsem nefetoval, chodíval jsem na výlety, po kterých jsem toužil. Výlety, které mi nebyly dopřávány v rodině ani v ústavech. Vzpomínám si, že jsem rád chodíval do divadla.

Avšak bohužel za nečisté peníze.

Možná můžete nyní přemýšlet, zda jsou ještě jiné zdroje, jakým si člověk může obstarat obživu kromě krádeže?

Prostituce, „onlyfans“ a drobná obživa za dávku

Další možností, kterou jsem viděl mezi svými tehdejšími přáteli nebo kterou spatřuji i v dnešním svém světě – ale tentokrát z pozice pracovníka u svých klientů – je například prostituce. Prostituce může být ta opravdu fyzická, kdy prodáváte své tělo za drogy, jídlo či peníze. Novodobá prostituce, kterou dále zaznamenávám, jede online přes sociální sítě.

Po večerech v současné době občas hrávám na počítači svoji oblíbenou hru – tanky –, kde jsem jednoho dne v rámci hry „kecal“ s jedním dospělým mladým mužem. Klábosili jsme o životě, dělali vtípky, přičemž jsme narazili na téma práce a brigády. Tento mladý muž se mi svěřil, že si vydělává přes aplikaci OnlyFans, kde posílá své nahé fotografie homosexuálním mužům, kteří mu za fotografie platí. I tohle je způsob, kterým si můžete dojít k určitému přivýdělku.

Jindy jsem se už v rámci své pracovní praxe bavil s lidmi, kteří činí jakékoli jiné aktivity pro jednu dávku pervitinu či 35 Kč na laciné víno. Vybavuji si situaci, kdy jeden mladý chlapec měl dohodu se svým dealerem, že mu má kdykoli donést předmět, který má nějakou hodnotu, za kterou dostane svoji dávku.

Takový předmět se často získává například krádeží květin či bot v panelových domech nebo rabováním kontejnerů na oblečení, kde dotyčný hledá hezké nové věci, které by se daly zpeněžit.

Obživa přes osoby blízké a manipulaci

Dalším zdrojem obživy, který se bohužel v praxi objevuje, jsou osoby blízké člověka se závislostí. Věřte, že člověk se závislostí, který potřebuje získat peníze, na sebe v určité životní fázi užívání prostě „nevidí“. Byť má své osoby blízké rád, pod vlivem dokáže obalamutit, manipulovat, okrást i svého nejbližšího člověka.

Proto je téma lidí se závislostí samozřejmě ve společnosti tak neoblíbené. Mnoho lidí má zkušenosti s těmito negativními jevy, kdy považují lidi se závislostí za největší „povl“ ve společnosti.

Vzpomínám si na různé „tahy“, které lidé využívali i v rámci výkonu trestu. Častý byl telefonát své osobě blízké, kde člověk přemlouval svoji rodinu s pláčem o zaslání několika tisíc korun, protože prý rozbil rádio svému spoluvězni, který mu nyní vyhrožuje.

Drogové podsvětí, emoce a umělé štěstí

Vnímám, že je velmi náročné se umět orientovat v chování člověka se závislostí. Na druhou stranu ale věřte, že je to složité také pro toho daného člověka. Drogy a drogové podsvětí dokážou velmi rychle člověka odstřihnout od svých emocí. Od zranitelnosti a náhledu na sebe. Možnosti sebereflexe i výčitek.

V tomto cyklickém světě a honu za svou drogou, která vám přináší abnormální pocity štěstí, neexistuje větší potřeba než cítit umělé štěstí. Štěstí, které je pomíjivé, ale v té chvíli je na krátký moment „reálné“.

Práce na černo jako „lepší“ varianta?

Ve společnosti je o dost lépe hodnocenější forma obživy práce na černo, kdy si člověk může říci: „Alespoň něco.“ Tedy – alespoň nekrade a pracuje, byť je tato činnost spojena s mnoha úskalími. Od neodvádění daní po absenci pracovní smlouvy, kdy ve chvíli úrazu je na této aktivitě tratný pouze sám pracovník, tedy uživatel drog.

Nejednou jsem se ale setkal s událostmi, kdy zaměstnávání člověka se závislostí nebylo čestné. Nejen, že chyběla pracovní smlouva a peníze dotyčný za svoji vykonanou práci nedostal, ale také se v praxi objevují lidé, kteří využívají uživatele návykových látek na práci, za kterou se jim nikdy nechystají zaplatit.

Jednal jsem s lidmi, kteří pracovali za 50 Kč na hodinu v dnešní době a ještě byli rádi. Jindy se ale člověk výplaty nedočkal. Byť jsou lidé se závislostí v dnešním světě vnímáni některými lidmi ve společnosti velmi negativně, i přesto není v pořádku, že se lidé setkávají stále s takovými stavebními „podnikateli“, kteří využívají naše závislé klienty pro práce, které nemají konce. 

Protože pokud nezaplatíte člověku za odvedenou práci, se kterým nemáte uzavřenou ani dohodu o provedení práce, tento člověk nemá samozřejmě možnost se jakkoli hájit. A toto téma se samozřejmě netýká jen lidí se závislostí, ale také lidí v jakékoli společnosti, která si dovolí zahájit pracovní výkon na černo.

Možná teď můžete zvažovat nad svými myšlenkami, které se vám formují ve stylu: „Nemá ten člověk pracovat na černo. Je to jeho zodpovědnost.“ Věřte, že s vámi v tomto kontextu souhlasím. Zároveň ale mohu říci, že jsem sám kdysi pracoval na černo a v době, kdy vaše oči viditelně jeví známky užívání, vaše ruce jsou plné vpichů, jste v tomto stavu rád, že vás alespoň někdo na pár hodin zaměstná, abyste nemusel páchat trestnou činnost, pro kterou jste byl již opakovaně ve výkonu trestu.

„Proč pracovat, když můžu prodávat drogy?“

Víckrát v životě jsem se dále setkal s vnitřním nastavením, kdy jsem uvažoval ve formě: „Proč mám chodit do práce, když mám zkušenost, že prodejem drog si mohu za krátký čas vydělat x-násobně více peněz?“ Toto je přesně způsob uvažování, který je spojený s aktivní fází užívání drog. Člověk přichází o racionální způsoby myšlení a hledá přesně tímto směrem v jeho očích ty „nejjednodušší způsoby řešení situace“, než časem přes dno dojde k pochopení, že v praxi často tento vybraný způsob bývá nejsložitější.

Nejsložitější, protože není spojen s čistým chováním, ale naopak si krásně jdete naproti cestě minimálně do výkonu trestu.

Dopady, následky a možnost zastavení

Dopady a následky, byť byly v mém životě často náročné právě vlivem trestných činností, byly často jevy, které mi pomáhaly se v životě zastavit. Vnímám, že pobyt ve výkonu trestu se v mých příbězích často stal místem, kde jsem se mohl zastavit z koloběhu podsvětí a přemýšlet, co bych mohl v životě udělat jinak.

Jinak – abych nepáchal trestnou činnost a nemusel se pohybovat v podsvětí, které mě dlouhé roky zdrželo ve svém „křtánu“.

Až když jsem opakovaně v životě mohl po výstupu z výkonu trestu zkoušet čistý život, najít si opravdovou práci, partnerku a žít běžný život, jsem zjistil, že je to stav, který se mi líbí. Byť jsem se opakovaně vracel zpět k užívání drog a ulici, než jsem si došel svého dna a poprvé požádal o nástup do pobytového léčení, o kterém budu hovořit v pozdějších článcích. 

Obživa dnes: čisté peníze a jiný význam

Téma obživy vnímám tak, že je v určitém životním období a v konkrétních tématech velmi odlišné. Někdy pro něho pácháme trestnou činnost, jindy dokážeme dělat čisté aktivity, pro které je odměna zdroj pro naši obživu.

Práce – to je téma, které si v současném světě, v mé abstinenci, opečovávám. Východiskem mé práce jsou čisté peníze, které měním v jídlo, bydlení a obohacení života svého, ale také své rodiny. Dnes má pro mě téma obživy naprosto jiný význam. A přeji to každému.

Pokud potřebuješ lépe porozumět chování člověka se závislostí – ať už jako odborník, rodinný příslušník nebo někdo, kdo sám závislost prožívá – jsem připraven své zkušenosti sdílet i osobně. V rámci spolupráce se Zřetelem nabízím akreditovaná školení, konzultace i možnost bezpečně probrat konkrétní situaci.

Jestli máš pocit, že se tě téma nějak dotýká, nebo hledáš cestu, jak lépe pracovat s lidmi v závislosti, můžeš se na mě obrátit přes www.zmenajemoznost.cz – i jeden rozhovor může být začátkem změny. 

V odborné literatuře – například u autorů, kteří popisují život závislého v abstinenci – se téma života v abstinenci často pojí právě se změnou hodnotových žebříčků, vztahu k práci a finančním zdrojům – což mi z vlastní zkušenosti dává velký smysl.

Zdroje:

Kalina, K. a kol. Drogy a drogové závislosti. Praha: Úřad vlády ČR, 2003.
Knihovna adiktologie 1. LF UK. Přehled odborných monografií z oblasti adiktologie. Praha: Univerzita Karlova, 1. lékařská fakulta, bez data vydání.
Bobalíková, A. Život závislého v abstinenci. Zlín: Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, 2016.