Pozitivní psychologie v praxi sociálních služeb

Jak využít pozitivní psychologii v sociálních službách? Článek ukazuje, jak rozvíjet silné stránky, motivaci, vztahy i psychickou odolnost klientů.

Proč nestačí řešit problémy a jak posilovat to, co lidem pomáhá růst

V sociálních službách jsme denně v kontaktu s tím, co člověka omezuje, zatěžuje nebo ohrožuje.  Někdy jde o nemoc či handicap, jindy o osamělost, ztrátu smyslu, nízkou motivaci nebo složitou životní situaci. Pozitivní psychologie však přináší důležitý doplněk: vedle toho, co člověka oslabuje, se zaměřuje také na to, co mu pomáhá zvládat náročné situace, rozvíjet své silné stránky a nacházet smysl. Jak mohou její principy pomoci klientům i samotným pracovníkům v sociálních službách?

Když pomáhání znamená vidět především problémy

Posláním sociálních služeb je pomáhat lidem v náročných životních situacích. Pracovníci jsou školeni k tomu, aby rozpoznávali rizika, potřeby, omezení a oblasti, kde je potřeba podpora. To je v pořádku.

Má to však i svou druhou stránku. Pokud se dlouhodobě soustředíme pouze na problémy, může se postupně vytrácet pohled na zdroje, které člověk stále má.

Kolikrát se při práci ptáme „Co potřebujete?“, „Jak Vám mohu pomoci?“, „Co pro Vás můžu udělat?“. A kolikrát se ptáme „Jak jste to dokázal, že to není horší?“, „Co Vás baví natolik, že zapomínáte na čas?“, „Co byste rád dělal, kdyby to bylo možné?“.

Právě to umí pozitivní psychologie – vytáhnout zdroje, rozšířit perspektivu, oživit zájem a radost.

Pozitivní psychologie není „mysli pozitivně“

Když se řekne pozitivní psychologie, někteří lidé si představí povrchní optimismus nebo snahu vidět všechno růžově. To je ovšem velký omyl.

Pozitivní psychologie neříká, že problémů a negativních emocí si nebudeme všímat. Naopak je považuje za důležitou součást života. Smutek, strach nebo vztek není potřeba potlačovat. Důležité je umět je přijmout, ale nenechat je převzít vládu nad celým naším pohledem na svět.

Když psychologie přestala zkoumat jen to, co je špatně

Pozitivní psychologie jako samostatný směr vznikala na přelomu tisíciletí zejména díky práci psychologů Martina Seligmana a Mihaly Csikszentmihalyi.

Martin Seligman (americký psycholog a prezident Americké psychologické asociace) popisuje, že ve své praxi si začal stále více uvědomovat, že to, co dělá se svými klienty, je ulevit v duševním utrpení, odstranit podmínky způsobující utrpení, řešit traumata, potíže nebo deprese. Ale vůbec se nebaví o tom, „co funguje.“ Jako by to byla samozřejmost a nestálo to za řeč.

Mihaly Csikszentmihalyi (americký psycholog maďarského původu) se soustředil na to, jak se mění kvalita života, když se dokážeme ponořit do toho, co je pro každého z nás radostná a smysluplná činnost, tzv. flow.

Psychologie se po desetiletí soustředila především na poruchy, traumata, psychické obtíže a jejich léčbu. Díky tomu dokázala pomoci milionům lidí. Současně však vznikla určitá nerovnováha. Martin Seligman říká „věděli jsme mnoho o tom, proč lidé trpí, ale výrazně méně o tom, proč někteří lidé navzdory náročným okolnostem prospívají.“

Toto jsou základy pozitivní psychologie. Není to žádná novinka, kterou někdo vymyslel. Jde jen o přirozený vývoj navazující na humanistickou psychologii, kdy například Carl Rogers mluví o tzv. „plně fungující osobě“, také na behaviorismus a kognitivní psychologii, která poskytla vědeckost a metody. Půjdeme-li do dávné historie, zjistíme, že už Aristoteles se zabýval tím, jak žít dobrý a naplněný život, Stoikové zase přemýšleli o tom, jak pracovat s emocemi a odolností. Zkoumali, jak si zachovat stabilitu a reagovat tzv. se stoickým klidem.

Myšlenka „co znamená dobrý život“ je stará tisíce let.

Pozitivní psychologie, ať už v kontextu klienta nebo pracovníka, se ptá:

Co navzdory obtížím funguje?

V sociálních službách se často setkáváme s lidmi, kteří zažili velmi náročné životní okolnosti. Někdy nás překvapí, jak rozdílně na podobné situace reagují. Někdo se po těžké životní události postupně vrací do života. Jiný zůstává dlouhodobě ochromen.

Psychologie tento jev označuje jako resilienci neboli psychickou odolnost. Právě zde se pozitivní psychologie a psychická odolnost úzce propojují a vzájemně posilují.

Principy pozitivní psychologie stojí na pěti pilířích. Jedním z nich je tzv. úspěšný výkon.

Síla malých úspěchů

Lidé v náročných životních situacích často ztrácejí víru ve vlastní schopnosti. Začnou o sobě pochybovat.

Psycholog Albert Bandura tento koncept označuje jako sebeúčinnost – přesvědčení, že dokážu zvládnout situaci, která je přede mnou.

Pocit, že se podařilo to, pro co jsme se rozhodli, přináší větší sebedůvěru, motivaci a také růst. Růst je přirozenou potřebou člověka (odmalička se chceme učit nové věci, jsme zvědaví, zajímáme se). Když člověk ztratí příležitosti, na kterých může dále růst, byť v malých krocích, třeba v důsledku nemoci, stáří či handicapu, velmi rychle ztrácí také svoji důstojnost a jeho míra osobního prospívání rychle klesá.

Proto je v sociálních službách až extrémně důležité pracovat s malými dosažitelnými cíli. Když se to podaří, ještě je nutné zařídit to tak, aby si klient všiml. Často totiž slyšíme věty typu „to byla náhoda“, „to nic není.“ Přitom možná dokázal vyřešit konflikt jinak než dříve – a to je velká věc.

Když člověk prožije svůj úspěch, tedy si ho všimne, roste jeho síla, motivace, radost a v neposlední řadě – duševní pohoda.

Pozitivní emoce jako zdroj osobní síly

Pozitivní emoce jsou výsledkem prožitku úspěchu. Na rozdíl od negativních emocí, které nám pomáhají identifikovat vnější zdroje problémů a zastaví nás před nebezpečím, pozitivní emoce nám pomáhají rozšiřovat a budovat naše vnitřní zdroje, ze kterých můžeme čerpat v budoucnu. Díky nim si vytváříme tzv. psychologický kapitál. 

Nejde jen o to, že jsou aktuálně příjemné. Jsou důležitým znamením, že dochází k rozvoji.

Cituji sdílení klientky z praxe M. Seligmana „Se synem máme lepší vztah než kdy dříve. Poměr pozitivity to úplně změnil.“

Přesně v tomto duchu můžeme proměňovat spolupráci s klienty v sociálních službách. Společně se podívat do jejich psychologického kapitálu, tj. připomenout a vzpomínkou znovu prožít pozitivní emoce na základě autentické zkušenosti klienta. Z tohoto místa jednat a rozhodovat se. A to obzvlášť, když převažuje nechuť, frustrace nebo smutek. 

Co pomůže? 

Jednoduché otázky, např. „Vzpomeňte, jak jste tenkrát zvládl pohovor se sociální pracovnicí“ nebo „Když jste vysvětloval ostatním, jak se pletou košíky a naučil jste je to….“, a nebo „Co se Vám už dnes povedlo?“.

Někdy jsme natolik pohlceni opravováním slabých stránek, že úplně zapomeneme podporovat ty silné. Nejen v praxi, ale i v životě.

Silné stránky: využíváme je méně, než si myslíme

Někdy jsou tyto kvality pod vrstvou problémů téměř neviditelné.

Silné stránky jsou něco, na čem můžeme stavět, co zvyšuje sebedůvěru a co pomáhá přinášet další a další úspěchy. Jejich nositeli často připadají jako samozřejmost. Teprve tehdy, když z okolí slyší „jak to děláš, že ti to tak jde“, „tobě to jde samo, já bych se s tím trápil hodiny“ si může uvědomit, že to zas taková samozřejmost není. Silné stránky tvoří významnou část naší jedinečnosti. Tudíž si zaslouží rozvíjet a pečovat o ni. Není to jen téma pro klienty, ale také pro pracovníky.

Je přece naprosto přirozené, že někdo v týmu má nadání k hlubokému empatickému naslouchání a někdo jiný dokáže nabídnout skvělou strukturu. A přesto stále přetrvává tendence, aby všichni uměli všechno a pokud něco neumí, tak si to dotrénovali.

Jen si představte změnu atmosféry v týmu, když spolu kolegové podprahově nesoupeří o to, koho klient více ocení, ale místo toho si vědomě předávají kompetence tam, kde je druhý silnější v kramflecích.

Pokud známe jako pracovníci nebo jako klienti své silné stránky, můžeme se pak zaměřit na to, jak jich efektivněji využít při překonávání problémů a řešení náročných situací.

Vyzkoušejte následující cvičení (využijete jak v týmu pracovníků, tak v kolektivu klientů):

• Ohodnoťte se jakýmkoliv testem silných stránek volně přístupným na internetu.
• Definujte konkrétní silné stránky a každou z nich napište na jeden flipchartový list.
• Na malé samolepící lístečky napište jména těch, kdo touto silnou stránkou oplývají.
• Lístečky nalepte na jednotlivé flipchartové listy, které rozmístěte po místnosti.
• Získáváte skupinový profil silných stránek a přehled o možnostech vašeho týmu nebo kolektivu klientů.
• Pro práci s klienty vytvořte skupinky a zadejte jim konkrétní praktický úkol z jejich života.
• Veďte je k řešení problému s využitím silných stránek každého z nich.
• O jejich silných stránkách společně diskutujte a zvědomujte s nimi zkušenost, kdy svoji silnou stránku již využili a jak.

Flow jako faktor silných stránek a pozitivních emocí

Pozitivní psychologie zkoumá také stav označovaný jako flow. Právě tento fenomén popsal Mihaly Csikszentmihalyi. Jde o situaci, kdy jsme natolik ponořeni do činnosti, že ztrácíme pojem o čase. Může to být práce, hudba, kreslení, zahradničení, sport nebo také rozhovor. Je to činnost, kde zažíváme hluboké soustředění, radost a pocit naplnění.

Co se stane, když se na činnost, která vás baví, soustředíte naplno a vědomě si jí užíváte?

Ano, prožíváte radost, uspokojení, posílení sebevědomí a jde vám to od ruky. Tedy jste v pozitivních emocích a budujete svůj psychologický kapitál. Máte chuť dělat takovou činnost znovu a znovu. Těšíte se na ni.

Jak toho využijeme v sociálních službách?

Kdykoliv má klient být ve svém flow, jeho organismus produkuje posilující hormonální koktejl – pozitivní emoce. Je spokojenější a odvážnější trénovat nové dovednosti.

Kdykoliv má pracovník před sebou úkol, který je z kategorie „musím, ale vyčerpává mě to“, může si pomoci stanovením konkrétního časového limitu, po který tuto činnost bude dělat a hned poté se bude věnovat tomu, co je jeho flow v profesi. 

Nemusí jít o nic velkého, stačí najít jen to, co více plyne a kopíruje silné stránky. Třeba individuální rozhovor, plánování, kreativní činnost….

U klientů bývá flow často skryto pod vrstvou každodenních starostí nebo omezení. Přesto bývá překvapivě přítomné – při práci na zahradě, rukodělných činnostech, hudbě, péči o druhé nebo při předávání vlastních zkušeností. Právě zde může sociální pracovník objevit významný zdroj motivace a životní energie klienta.

Výsledkem je více momentů radosti a méně vyčerpání.

Kvalitní vztahy jako základ duševní pohody a prospívání

Pozitivní psychologie opakovaně potvrzuje, že nejvýznamnějším faktorem dlouhodobé psychické pohody jsou vztahy.

Nejen vztahy klientů.

Také vztahy na pracovišti.

Tým, ve kterém je možné sdílet nejistotu, požádat o pomoc nebo otevřeně mluvit o chybách, vytváří prostředí psychologického bezpečí. Lidé kolem nás tvoří jakýsi podpůrný tým, kde se můžeme podělit o své těžkosti nebo sdílet své radosti. Vztahy fungují na základě emocí. O emocích se ví, že jsou velmi nakažlivé. Když například pozorujeme druhou osobu, která zažívá bolest, díky aktivitě zrcadlových neuronů se dokážeme vcítit do pocitů dotyčného a zároveň vnímat svoji vlastní situaci.

O to důležitější je vytvářet prostředí důvěry, respektu a vzájemné podpory, které umožňuje vznik autenticky pozitivních vztahů.

Pokud jsme mluvili o tzv. psychologickém kapitálu, je třeba zmínit také tzv. sociální kapitál. Jde o jakousi databázi kontaktů, které kolem sebe máme. Není vždy nutné, aby šlo o důvěrné přátelské vztahy. Vedle nich mají své místo kontakty s lidmi, které „jen“ známe a víme o nich. Díky tomu získáváme pocit klidu a jistoty, že v případě potřeby máme na koho se obrátit.

Jak tento pilíř pozitivní psychologie vnést do práce s klienty?

Například pojmenováním vztahů, které už v jeho životě jsou. Společně zakreslit klientovu podpůrnou síť, kde popíšeme všechny lidi, které klient zná a ke každému vztahu napíšeme také situace, kdy může právě ten konkrétní kontakt využít. Také mluvme o jeho proaktivitě. Mohou vám pomoci otázky: „Kdo je pro Vás oporou?“, „Co můžete udělat pro posílení vztahu Vy?“.

Smysl jako ochranný faktor

Mnoho výzkumů ukazuje, že pocit smyslu významně ovlivňuje schopnost zvládat náročné životní situace. To platí pro klienty i pracovníky. Člověk snáší zátěž lépe, pokud ví, proč ji podstupuje.

V sociálních službách se často setkáváme s lidmi, kteří ztratili nejen jistoty, ale i směr. Někdy není prvním krokem řešení problému. Někdy je prvním krokem hledání odpovědi na otázku:

„Pro co má smysl pokračovat dál?“ Nemusí jít o nic velkého a vznešeného. Pro klienta může představovat možnost být užitečný druhým, být součástí komunity, starat se o domácího mazlíčka nebo mít důvod ráno vstát z postele. Pro pracovníka může být smyslem vědomí, že pomáhá vytvářet důstojnější život lidem kolem sebe.

Skvělou inspirací může být Viktor Frankl ve své knize A přesto říci životu ano. Jde o to, co je tím motorem, který dává sílu překonat těžkosti. V rámci sociální práce se někdy stává, že dlouho není vidět žádný progres a je snadné sklouznout do úvahy „Dělám to vůbec dobře? Má to nějaký smysl?“. Pak je dobré hledat drobné úspěchy, hovořit s klientem o jeho úspěších. Výsledkem jsou pozitivní emoce pro klienta a pocit smysluplnosti pro pracovníka.

Jak žít pozitivní psychologii v sociální práci

Největší síla pozitivní psychologie spočívá v každodenní praxi. Všímat si toho, co funguje. Zjistit, kdy klient prožívá své flow a vědomě jej využívat. Díky tomu u něj podporovat pozitivní emoce a mluvit o nich. Společně poznávat a využívat silné stránky. Pomoci mu vytvořit jeho podpůrnou síť a vést k proaktivitě ve vztazích. Přemýšlet o smyslu toho, co společně děláme.

Závěr

Pozitivní psychologie přináší schopnost vedle problémů vidět také zdroje. V prostředí sociálních služeb je tento pohled mimořádně důležitý. Připomíná totiž, že člověk není pouze souhrnem svých problémů. Je také nositelem silných stránek, vztahů, naděje, zkušeností a schopnosti růst i v obtížných podmínkách. Dlouhodobá odolnost totiž vzniká právě vědomou péčí o to, co nám dává energii, smysl, radost a o to, co už funguje.

Zdroje:

SELIGMAN, Martin E. P. Vzkvétání: nové poznatky o podstatě štěstí a duševní pohody. Pod povrchem. V Brně: Jan Melvil, 2014. ISBN 978-80-87270-95-0.

FRANKL, Viktor E. -přesto říci životu ano: psycholog prožívá koncentrační tábor. 5. vyd. Přeložil Josef HERMACH. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1996. ISBN 80-7192-095-9.

JELÍNEK, Marian a KUCHAŘ, Jiří. Úspěch a jeho spirituální dimenze: mýtus, fikce, skutečnost. Praha: Eminent, 2007. ISBN 978-80-7281-320-9.