Jak pracovat s emocemi u dětí

Jak pomoci dětem zvládat emoce? Poznejte principy emoční regulace a praktická cvičení využitelná doma i ve škole.

Každý den je prožíváme, mluvíme o nich a reagujeme pod jejich vlivem. Pomáhají nám rychle vyhodnotit situaci a připravují tělo k jednání. Mohou být přítelem i nepřítelem. Víme ale, co emoce skutečně jsou, proč vznikají a jak s nimi můžeme pracovat?

Schopnost pracovat s emocemi je důležitá doma i ve škole. Například při zvládání frustrace, podráždění, strachu nebo stresu. Ve všech těchto situacích platí jedno důležité pravidlo. Regulace emocí neznamená jejich potlačování. Znamená všimnout si toho, co právě prožíváme, porozumět možnému sdělení emoce a zvolit reakci, která odpovídá dané situaci i našim hodnotám.

Jak emoce fungují

Pojďme si nejprve říct, jaký je rozdíl mezi emocí a pocitem. V běžné řeči používáme slova emoce a pocit téměř jako synonyma a není nutné každého opravovat. V odborném kontextu se však často rozlišují. Emoce označuje rychlou reakci organismu na významnou situaci. Zahrnuje tělesnou aktivaci, výraz, tendenci k jednání a subjektivní prožitek. Pocit je to, jak emoci uvnitř vnímáme a pojmenujeme. Pocit také může označovat tělesný vjem, například tlak, horko nebo sevření.

Samotná emoční reakce je výsledkem souhry mozku, autonomního nervového systému, tělesných změn, předchozích zkušeností a významu, který situaci připíšeme. Stejná událost proto může v různých lidech vyvolat odlišnou reakci. Zkoušení před třídou může být pro jedno dítě výzvou, pro jiné zdrojem silného strachu. Toto je dobré si uvědomit a nebagatelizovat emoce druhých. 

Zjednodušeně můžeme emoční děj popsat v několika krocích. Něco se stane, člověk situaci vědomě nebo automaticky vyhodnotí, v těle se objeví reakce, vznikne nutkání něco udělat, následuje chování a jeho důsledky. Kroky probíhají velmi rychle a navzájem se ovlivňují. Když například zaslechneme kritickou poznámku, můžeme ji vyložit jako ponížení, ucítit napětí v hrudi, dostat chuť zaútočit a zvýšit hlas. Emoční regulace vytváří mezi nutkáním a jednáním malý prostor, ve kterém lze zvolit jinou reakci.

Emoce mívají tělesnou, myšlenkovou, prožitkovou a behaviorální složku. V hněvu se může zrychlit tep, objevit myšlenka „tohle není fér“, subjektivní pocit tlaku a tendence přiblížit se nebo bojovat. U strachu se může objevit sevřený žaludek, očekávání nebezpečí a tendence utéct, ztuhnout nebo hledat ochranu. Právě tělesných signálů si někdy všimneme dříve než samotné emoce, a proto jsou důležitým vstupem k její regulaci.

Žádná emoce není morálně špatná. Důležité je rozlišovat mezi emocí a chováním. Dítě smí cítit vztek, ale nemůže udeřit spolužáka. Dospělý smí cítit odpor, žárlivost či bezmoc, a přesto odpovídá za to, jak s nimi naloží. 

Regulace emocí jako součást emoční inteligence

Když hovoříme o regulaci emocí, je třeba zmínit emoční inteligenci, tedy EQ. Emoční inteligence bývá popisována jako schopnost emoce rozpoznávat, chápat, využívat a regulovat u sebe i ve vztahu k druhým. Nejde o to být stále klidný, příjemný nebo pozitivní. Součástí seberegulace je i umět si připustit nepříjemný prožitek, získat z něj informaci a jednat přiměřeně. Někdy je regulovanou reakcí uklidnění, jindy důrazné ne, odchod z nebezpečné situace, žádost o podporu nebo bezpečně vyjádřený nesouhlas.

Regulovat můžeme v různých bodech emočního děje. Ještě před reakcí lze upravit situaci: připravit dítě na změnu, nabídnout srozumitelnou volbu, naplánovat přestávku nebo omezit zbytečné podněty. Můžeme přesunout pozornost, změnit výklad situace, pracovat s tělem nebo upravit způsob, jak emoci vyjádříme. 

Důležitým pojmem je tzv. okno tolerance, tedy stav, kdy váš nervový systém zvládá stres a emoce. Je to rozmezí aktivace, ve kterém jsme schopni přemýšlet, učit se ze situace, vnímat druhého a rozhodovat se. Nad ním bývá člověk v hyperaktivaci. Tedy bojuje, utíká, křičí, panikaří nebo je zahlcený. Pod ním se může objevit odpojení, ztuhnutí, apatie. V silném rozrušení obvykle nepomáhá dlouhé vysvětlování. Nejprve je třeba obnovit pocit bezpečí a snížit aktivaci, teprve potom situaci rozebírat.

U dětí nemůžeme hned očekávat stejnou míru seberegulace jako u klidného dospělého. Zde vstupuje do hry spoluregulace. Klidný dospělý propůjčuje dítěti svůj rytmus, hlas, strukturu a pocit bezpečí. Neznamená to ustupovat každému požadavku. Znamená to držet hranici bez ponižování a pomoci dítěti vrátit se do stavu, ve kterém je schopno spolupracovat. Zážitek spoluregulace zároveň pomáhá posilovat schopnost seberegulace. 

Emoce v komunikaci

Dobrým základem pro práci s emocemi v komunikaci jsou tři dovednosti: zůstat u popisu konkrétní situace a nesklouznout k unáhlené emoční reakci, dokázat si vytvořit odstup a podívat se na dění z role pozorovatele a nebrat si chování druhých automaticky osobně. Tyto dovednosti jsou důležité nejen pro děti, ale také pro dospělé, kteří svým způsobem komunikace dětem poskytují vzor. 

Emoce ovlivňují nejen to, co říkáme, ale také tón hlasu, tempo řeči, výraz obličeje a naši schopnost naslouchat. Při silném rozrušení snadněji vnímáme slova druhého jako útok a hůře přemýšlíme nad jejich skutečným významem. V takové chvíli může být vhodné rozhovor na chvíli přerušit a vrátit se k němu později. V komunikaci pomáhá popisovat konkrétní chování bez hodnocení a nálepek. Místo věty „Jsi nevychovaný“ můžeme říci: „Když mluvím, několikrát jsi mi skočil do řeči.“ Poté lze pojmenovat vlastní emoci a potřebu: „Jsem z toho podrážděná, protože potřebuji dokončit myšlenku.“ 

Důležitou součástí komunikace je také naslouchání a uznání prožitku druhého. Uznat emoci neznamená souhlasit s nevhodným chováním. Můžeme říci: „Vidím, že jsi rozzlobený, ale nemohu dovolit, abys někoho udeřil.“ Dítě se tak učí, že každá emoce je přijatelná, ale za své jednání neseme odpovědnost.

Emoce a psychosomatika

To, co se nám odehrává v psychice, se přirozeně promítá do našeho těla. Při stresu se mění svalové napětí, dech, srdeční frekvence, trávení, spánek i vnímání bolesti. Krátkodobá stresová reakce může být užitečná. Kdysi nám pomáhala přežít v náročných situacích, dnes nám pomáhá rychleji vyřešit různé situace. Pokud je však aktivace dlouhodobá, člověk nemá možnost regenerovat nebo žije v trvalém pocitu ohrožení, mohou se tělesné potíže zhoršovat.  Pozorovat můžeme bolesti hlavy, napětí šíje a zad, únavu, poruchy spánku, bušení srdce nebo zažívací obtíže. To ale neznamená, že za každým symptomem stojí naše psychika.

Psychosomatický pohled hledá souvislosti mezi biologickými, psychologickými a sociálními faktory. Neměl ale vést k obviňování a k automatickému výkladu, že si člověk potíže způsobuje špatným zacházením s emocemi. Nové, silné, opakované či zhoršující se tělesné příznaky patří k lékařskému posouzení. Práce s emocemi, spánkem, stresem, vztahy a režimem může být tedy důležitou součástí péče, nikoli náhradou potřebného vyšetření nebo léčby. 

Pro praxi je užitečná mapa tělesných signálů. Dítě se může učit několikrát denně zastavit a zaznamenávat pocity napětí, rychlost dechu, únavu či neklid a může hledat spojitost se situací a emocí. Postupně může rozpoznat časné varovné signály. Sevřenou čelist před výbuchem, zrychlenou řeč při úzkosti nebo těžká ramena při přetížení. Včasné rozpoznání umožňuje zasáhnout dříve, než začne být aktivace příliš silná. Toto všímavé cvičení je nutné nějaký čas trénovat, obvykle nejde hned.

Praktické aktivity a cvičení pro regulaci emocí

Následující techniky nejsou univerzální recept. Každému vyhovuje něco jiného a v silné krizi je výběr menší než při mírném napětí. Je vhodné je trénovat v klidu, aby byly dostupné i v náročné chvíli. Testujte a zkoušejte tato cvičení nejprve na sobě, později je zkuste představit dětem. 

Vytřes to

Když přijde silná emoce a dítě není schopno následovat více pokynů, zkuste jednoduché vytřesení rukou, trupu a nohou po dobu několika minut. Cvičení pomůže odstranit napětí a nervový systém má prostor se vrátit do klidového režimu. Obvykle je ale třeba toto cvičení spojit ještě se dvěma následujícími cvičeními v pořadí, jak je zde uvedeno. 

Tlak a uvolnění

Na několik vteřin zatlačte chodidly do země nebo dlaněmi do sebe a poté povolte. Několikrát opakujte a sledujte rozdíl. Děti mohou být „silný strom“ a následně „roztékající se med“. Druhá varianta tohoto cvičení je postupné zatínání svalů v těle při nádechu a jejich rychlé uvolnění při výdechu. Děti se učí vnímat, co je v těle napětí a co je uvolnění. Tuto schopnost pak mohou využít při pocitu napětí. 

Nádech, nádech, delší výdech

Nadechněte dvakrát za sebou nosem a vydechněte o něco déle nosem či ústy. Opakujte několikrát. Toto cvičení je vhodné jako akutní technika při stresu či větších emocích. Pomáhá organismus vrátit do klidu. 

Mini úkoly

Pokud emoce není příliš silná, ale spíše obtěžující, pak je toto cvičení dobrou volbou. Pokud se dítě například něčím trápí, je vhodné přesunout pozornost na něco jiného. Zeptejte se, jestli viděl něco zeleného, poproste ho, aby přinesl sklenici s vodou nebo mu dejte nějaký úkol, díky kterému dítě nenásilně přesune pozornost jinam. U tohoto cvičení je vhodné dítěti vysvětlit, jak funguje.

Čas na starosti

Toto cvičení je velmi vhodné pro rodiče s dětmi nebo v mateřské škole, kde je více prostoru na sdílení. Domluvte se s dětmi, že se každý den ve vymezené době budete bavit o jejich starostech. Toto cvičení má spíše preventivní charakter. Dítě ví, že se jeho problému bude věnovat pozornost a bude klidnější. Je na zvážení, zda toto dělat s dětmi individuálně či ve skupině. Pokud víte, že se některé děti nechtějí otevřít před ostatními a mají náročnější témata k řešení, je vhodné toto cvičení provádět individuálně, případně ve spolupráci s psychologem.

Uzemnění 5–4–3–2–1

Najděte pět věcí, které vidíte, čtyři tělesné vjemy nebo věci, kterých se dotýkáte, tři zvuky, dvě vůně a jednu chuť či jednu věc, za kterou jste v této chvíli rádi. Technika přesouvá pozornost do přítomného okamžiku.

Ředění slov

Toto cvičení pomáhá zamyslet se nad obsahem slov, která často automaticky říkáme. Zkoušíme jejich sílu zředit a přesunout se do popisování místo emocí. Zkuste například zředit slova „ty jsi hloupý“. Co tím ve skutečnosti chcete popsat? „Nelíbí se mi, co říkáš a nesouhlasím s tím.“ To už zní lépe, že? Nebo „nemám tě rád“. Tím často chceme říci, že ti neumím sdělit své pocity, a tak se odtahuji. Je to poměrně těžké cvičení, ale velmi pomáhá v komunikování svých emocí.  

Dopis

Pokud dítě cítí nepříjemné emoce vůči někomu, s kým nemůže z nějakého důvodu komunikovat, může mu napsat dopis, jako by s ním komunikoval. Starší děti mohou zkusit napsat dopis sobě, jako by to psala ta osoba, se kterou má dítě konflikt. Toto cvičení pomáhá rozvíjet empatii a je velmi užitečné v práci s vlastními emocemi. 

KPZ

Dítě si může sestavit malou sadu „krabičky první záchrany“. Kartičku s popisem, jak jednat v některých situacích, fotografii bezpečného místa, drobný předmět k dotyku, sluchátka, vůni, láhev vody, papír a kontakt na podpůrnou osobu. Obsah je individuální a vytváří se v klidu, nikoli až uprostřed krize.

Deník spouštěčů a zdrojů

Po dobu jednoho týdne si děti stručně zaznamenávají situaci, emoci, intenzitu, tělesný signál, reakci a to, co pomohlo. Smyslem není neustálá sebekontrola, ale hledání vzorců. Může se ukázat, že výbuchy přicházejí při hladu, změně plánu, hluku, bolesti. Pak s nimi lze lépe pracovat. 

Plán pro příště

Po odeznění nepříjemné situace se ptejte: „Jak jsi poznal, že se emoce zvyšuje?“ „Co pomohlo situaci zlepšit?“ „Co uděláš příště jinak?“ „Kdo ti může pomoci?“ S dítětem plán můžete nakreslit.

Závěrem

Práce s emocemi není snaha odstranit nepříjemné prožitky. Je to dovednost zachytit signál, pojmenovat jej, unést přiměřenou míru nepohody a zvolit další krok. Základem je všímavost k tělu, dostatečný slovník emocí, bezpečné strategie a vztah, ve kterém člověk nemusí být za svůj prožitek ponižován.

Děti i dospělí se regulaci učí opakováním. Největší význam často nemá dokonalá technika, ale několik jednoduchých postupů, které známe, trénujeme v klidu a dokážeme nabídnout bez nátlaku. Ve škole i v rodině pak vzniká prostředí, kde mají emoce místo, ale nemusí řídit každé naše jednání.