Čteme dětem každý den: Cesta k dětské duši i rozvoji

 Každodenní čtení dětem rozvíjí řeč, myšlení i vztahy. Zjistěte, proč má předčítání zásadní význam od batolete až po školáka.

V dnešní moderní a uspěchané době, kdy děti tráví stále více času u televizních obrazovek, počítačů či s mobilním telefonem v ruce, je nesmírně důležité obrátit jejich pozornost zpět ke knize. Před několika desítkami let bylo předčítání dětem naprosto běžnou součástí rodinného života a domácí rutinou, avšak dnes se často stává, že unavení rodiče raději pustí dítěti televizi. Přitom právě čtení dětem v rodině představuje klíčový koncept, který zahrnuje nejen hlasité předčítání z knih, ale i komplexní interakci mezi rodičem a dítětem.

Tato činnost je obzvláště zásadní v předškolním věku, kdy dítě ještě neumí samo číst a nachází se ve fázi tzv. pregramotnosti. Pregramotnost je soubor předpokladů pro čtení a psaní, od základního pochopení funkce obrázků a směru čtení, až po rozeznávání prvních písmen a slov. Tento článek se na základě dostupných výzkumů podrobně zaměřuje na to, jaký vliv má čtení na psychiku dítěte, proč a jak často rodiče čtou, jakou aktivní roli v tomto procesu hraje samo dítě a jak čtení neopouštět ani ve školním věku.

Psychologický a vývojový vliv čtení na dítě

Čtení není pouze mechanickým dešifrováním grafických znaků, ale jde o hluboce duševní činnost spojenou s fyziologickými procesy. Vnímání textu je provázeno očními pohyby, tzv. sakadickými poskoky a fixacemi, během nichž mozek zpracovává informace. Působení četby na lidskou, a obzvláště dětskou psychiku, je obrovské a mnohostranné.

Kniha uspokojuje základní emoční potřeby dítěte tím, že při společném čtení vzniká silné citové pouto mezi ním a předčítajícím rodičem. 

Z hlediska sociální psychologie má četba nejrůznější účinky – od instrumentálních (získávání praktických informací o světě), přes estetické (vytváření pojmu o kráse a hodnotách), až po únikové a relaxační. Literární texty mají prokazatelně i psychoterapeutické účinky. Tzv. biblioterapie využívá knih k povzbuzení, odbourání stresu, překonání emocionální izolace a dokonce k léčbě některých psychických obtíží. Kniha, pokud je správně zvolena, dodává dítěti i dospělému chuť do života a poskytuje odpovědi na složité životní otázky.

Z vývojového hlediska pomáhá každodenní dvacetiminutové čtení rozvíjet jazyk, slovní zásobu, logické myšlení, paměť i představivost. Děti, kterým rodiče čtou, se učí lépe soustředit, rozšiřují si všeobecné znalosti, získávají schopnost rozlišovat mezi dobrem a zlem a lépe zvládají pozdější školní výuku.

Vývoj čtenářského zájmu od kolébky po školu

Odborníci se shodují, že dětské čtenářství se formuje ještě dávno předtím, než dítě poprvé samo slabikuje. Rozhodujícím prostředím je rodina; co dítěti nedá rodinné zázemí, škola už zpravidla nedožene. Vývoj tohoto zájmu lze rozdělit do několika fází:

• Prenatální období a věk nemluvněte (0–1 rok): Matka může vhodnou četbou zklidnit sebe i dítě ještě před narozením. V prvním roce života dítě vnímá melodii hlasu, a proto je vhodné na něj mluvit a ukazovat mu výrazné obrázky.
• Období batolete (1–3 roky): Děti začínají poznávat osoby a zvířátka na obrázcích. V tomto věku mají rády krátké a rytmické říkanky či obrázková leporela.
• Předškolní věk (3–6 let): Dítě již vnímá a chápe delší děj. Zprostředkovaně získává informace o světě a mezilidských vztazích, což se projevuje typickými otázkami "proč?".
• Mladší školní věk (6–10 let): Dítě se učí číst samo, začíná preferovat dobrodružné či humorné příběhy. V této fázi je nutné dítěti pomoci pochopit smysl čtení a ukázat mu, proč je tato dovednost pro život tak důležitá.

Jak často a proč rodiče dětem čtou?

Výzkum zaměřený na české rodiny ukázal vesměs povzbudivá data. Zjistilo se, že v průměru začínají rodiče dětem číst ještě před dosažením druhého roku věku, a čím dříve začnou, tím má rodina doma více knih a předčítá déle. Téměř 44 % dotázaných rodičů předčítá několikrát týdně a 35,5 % každý den. Doba jednoho čtení se přitom nejčastěji pohybuje mezi 30 a 40 minutami. Nicméně jiný regionální průzkum na Rakovnicku odhalil, že zhruba 20 % rodičů nepředčítá vůbec a pravidelné denní čtení potvrdilo jen 30 % dotázaných. Zajímavé také je, že neplatí přímá úměra, že by nejvíce četli rodiče s nejvyšším vzděláním; nejaktivnější byli rodiče se středoškolským vzděláním s maturitou.

Když se ptáme po důvodech, proč rodiče dětem čtou, na prvním místě uvádějí důvody rozvojové – tedy snahu o rozšiřování slovní zásoby, zlepšování paměti a logického uvažování, či jako přípravu na první třídu základní školy. Významné jsou také důvody emocionální, kdy rodiče zkrátka prožívají radost ze společně strávených chvil s dítětem. Třetím, a velmi praktickým motivem, je důvod pacifikační – čtení slouží jako zklidňující rituál po rušném dni a příprava na spánek.

Dítě není jen pasivní posluchač

Situace čtení není jen jednosměrným tokem informací od rodiče k dítěti. Dítě je plnohodnotným partnerem, což se odborně nazývá aktérství. Dítě do čtení aktivně zasahuje, dělá autonomní rozhodnutí a reguluje chování své i rodičů. Výzkumy popsaly čtyři hlavní okruhy aktérského chování:

1. Zájem o čtení: Dítě se samo dožaduje knihy, naléhá na rodiče, aby pokračoval, a aktivně vybírá konkrétní tituly.
2. Proaktivní chování: Během čtení dítě klade otázky k obrázkům a ději, ptá se na významy neznámých slov a samo obsah komentuje.
3. Literární produkce: Dítě začne příběh vyprávět po svém, imituje hlasité čtení, samo obrací stránky, čímž dokazuje pochopení struktury knihy, a dokonce si vymýšlí své vlastní autorské příběhy.
4. Monitorování rodiče: Z dítěte se stává "kontrolor". Sleduje text prstem a neváhá rodiče opravit či upozornit, pokud při čtení nechtěně či schválně vynechá pasáž nebo změní děj.

Rodiče by měli tuto aktivitu silně podporovat, i když to pro ně může znamenat vyrušení z plynulého čtení. Z výzkumu vyplynulo, že rodiče sice často usnadňují porozumění (objasňují děj a postavy) a podporují uvažování dítěte formou otázek, ale nejméně se věnují nácviku pregramotných aktivit – tedy cílenému seznamování dítěte s písmeny, čísly a psaním.

Pokračujte ve čtení i školákům a dětem s poruchami čtení

Jedním z nejčastějších omylů rodičů je přesvědčení, že jakmile dítě nastoupí do školy a naučí se číst samo, hlasité předčítání ztrácí smysl. Není to pravda. Pro čerstvého školáka je proces čtení velmi namáhavou prací. Než dítě dosáhne tzv. sociálně únosné hranice čtení (asi 65 slov za minutu), kterou obvykle zvládne až na konci druhé třídy, spotřebovává většinu energie na dešifrování znaků. Proto nemůže vnímat obsah a krásu složitějších textů, jako jsou delší klasické pohádky. Pokud rodiče v předčítání vytrvají, děti se dozví více o významu slov, příběhy je lépe vtáhnou do děje a neztratí cit pro složitější jazykové struktury. Hlasité čtení u školáků navíc učitelé s úspěchem využívají k nápravě výslovnosti a lepšímu zafixování probíraného učiva (zvláště u auditivních typů žáků).

Zvláštní pozornost vyžadují děti, které trpí specifickými poruchami učení, jakou je například dyslexie. Ta se projevuje obtížemi v osvojování schopnosti číst navzdory běžné inteligenci a správnému výukovému vedení. Její příčinou může být genetika, oslabená činnost mozkových hemisfér vlivem hormonů či zanedbání řečových podnětů v raném dětství. Právě pro tyto děti, u kterých se dyslexie mnohdy váže i na dysortografii (poruchu pravopisu) či dysgrafii (poruchu psaní), je předčítání ze strany rodičů nesmírně důležitou kompenzační a stimulační činností, která podporuje sociálně únosnou úroveň porozumění textu.

Hlasité čtení dětem v rodině je nezastupitelným pilířem výchovy, emocionální podpory a vzdělanostního rozvoje dítěte. Nejenže rozšiřuje slovní zásobu a logické myšlení dětí, ale vytváří také bezpečný prostor plný klidu a porozumění mezi rodiči a dětmi. Ačkoli si většina dnešních rodičů teoreticky uvědomuje obrovský význam této aktivity, praxe v mnoha domácnostech ustupuje moderním technologiím a každodennímu stresu. 

Projekty jako „Celé Česko čte dětem“ nám však neustále připomínají to nejdůležitější pravidlo: najít si alespoň 20 minut denně, každý den. Vytrvalost, s jakou čteme našim dětem již od batolecího věku až po jejich nástup do školy, je jednou z nejlepších investic do jejich budoucího studijního i osobního života.

Na základě odborných výzkumů a praxe uvádíme několik klíčových rad, jak s dětmi číst, abyste maximálně podpořili jejich rozvoj a lásku ke knihám:

Co určitě DĚLAT:

• Začněte co nejdříve a buďte pravidelní: Předčítat můžete už miminkům. Vytvořte si pevný každodenní rituál, na který se bude dítě těšit.
• Aktivně zapojte dítě: Nechte dítě otáčet stránky. Před začátkem čtení se bavte o tom, co vidíte na obálce, představte dítěti jméno autora i ilustrátora a ptejte se ho, co si myslí, že se v příběhu stane dál.
• Měňte hlas a tempo: Pro větší dramatičnost a napětí upravte hlasitost i rychlost čtení. Pokud můžete, přineste k příběhu trojrozměrný prvek (např. hračku mašinky při čtení příběhu o vlacích).
• Zapojte do čtení otce: Je nesmírně důležité, aby chlapci viděli s knihou v ruce také muže. Protože ve školách učí převážně ženy, chlapci by si mohli snadno mylně spojit čtení pouze se ženským světem a školními úkoly.
• Hrajte si s písmeny a čísly: Zkuste běžné předčítání příběhů přirozeně obohatit o pregramotné aktivity. Ukažte dítěti vybraná písmena, naučte ho poznávat jeho vlastní jméno, zkoumejte společně tvary číslic a směr textu.

Čeho se VYVAROVAT:

• Nečtěte knihy, které vás nebaví: Váš hlas a nezájem dítě rychle odhalí. Pokud zjistíte, že kniha není dobrá, klidně ji odložte a sáhněte po jiné.
• Nepoužívejte knihu jako trest či výhrůžku: Nikdy neříkejte věty typu: „Když neuklidíš, nebudu ti večer číst.“ Kniha nesmí být chápána jako zbraň dospělých, ale jako dar.
• Nenuťte děti soutěžit s televizí: Pokud dáte dítěti vybrat mezi pohádkou v televizi a knihou, vybere si obrazovku – je to jako nabídnout mu k večeři zeleninu nebo čokoládovou koblihu. Vy jste dospělí, proto určujte pravidla vy a čas na televizi rozumně limitujte.
• Nepřestávejte číst příliš brzy a buďte trpěliví: I když se dítě ptá podesáté na stejnou věc, trpělivě odpovězte. Právě tímto dialogem se tvoří mozek a chápání světa. A hlavně – čtěte dětem dál, i když se už staly školáky a učí se číst samy.

Zdroje:

 CHALOUPKA, Otakar. Rodina a počátky dětského čtenářství. 1. vyd. Praha: Victoria Publishing, 1995. 103 s. ISBN 80-85865-40-8.

MANGUEL, Alberto. Dějiny čtení. 1. vyd. Brno: Host, 2007. 480 s. ISBN 978-80 7294-231-2.

NAKONEČNÝ, Milan. Psychologie čtenáře. 2. díl. Praha: ÚDA, 1966.