Psychická odolnost: Dovednost století

Co je to psychická odolnost? Proč se o ní tolik mluví? Je to další úkol, na kterém máme pracovat? Copak to dříve nebylo?

Je mnoho otázek spojených s tímto tématem, na které hledáme odpovědi. Je také mnoho mýtů. Článek nabízí vhled do problematiky na základě zkušeností a odborných publikací.

Co je psychická odolnost

Psychická odolnost (resilience) je schopnost člověka reagovat na nepříznivé a náročné situace tak, aby ho nevyvedly z rovnováhy víc, než je nutné a aby se dovedl vrátit zpět do stability, jakmile zátěž pomine. Psychicky odolný člověk si zároveň uvědomuje, že díky prožité krizi vyzrál. Do dalších náročných situací pak vstupuje s vědomím, že prostřednictvím nich může posílit svůj charakter, dovednosti nebo si rozšířit obzory.

Je odolnost vrozená nebo se dá rozvíjet?

Psychická odolnost má více rovin. Určitá míra je nám dána vrozenými dispozicemi, ale výrazně větší část se formuje během života – především v dětství a dospívání. Zásadní roli hraje prostředí a zkušenosti, například:

• prožitek neúspěchu
• důvěra autorit
• vystavení nepříznivým prožitkům
• pocit bezpečí při jejich zpracování
• možnost sdílení i samostatného zvládání
• přijetí bez ohledu na výkon
• přirozené prostředí klidu a podpory

Z toho vyplývá, že psychická odolnost je sice z části daná, ale z velké části ji můžeme vědomě rozvíjet po celý život. V dnešní době je to spíše nutnost než volba. 

Výzkum Ivy Šolcové („Vývoj resilience v dětství a dospělosti“) ukazuje, že vyšší psychickou odolnost mají lidé, kteří:

• vyrůstali v prostředí, kde vždy měli někoho, kdo o ně stál,
• měli možnost se někomu svěřit (člověku nebo zvířeti),
• výjimečně i lidé, kteří vyrůstali v emočně chladném prostředí, ale vždy u nich byl někdo, kdo jim věřil (učitel, trenér, soused…)
• rozvinuli vysokou míru autoregulace,
• lidé, kteří přijali odpovědnost za svůj život (autonomie)

Klíčová dovednost současné doby

Současná doba je rychlá, proměnlivá a zahlcená informacemi, často neověřenými. Je tak jiná oproti ještě nedávné minulosti, až vyvolává pocit, jakoby se měnila každým rokem. To klade vysoké nároky na naši schopnost orientace, kritického myšlení i vnitřní stability.

Významným faktorem jsou sociální sítě, které prezentují především úspěch a štěstí. Člověk tak lehce nabyde dojmu, že je nedostatečný a selhává. A právě tady se ukazuje význam psychické odolnosti jako schopnosti ustát tlak okolí a zůstat ukotvený sám v sobě, tedy opět - prožívat vnitřní stabilitu.

Co stojí za vnitřní stabilitou

Jedním z klíčových pilířů vnitřní stability je vlastní vize. To znamená vědět, kam směřujeme svůj život a proč. Pokud nevíme, kam právě míříme, nemůžeme ani zažít úspěch nebo pocit zvládnutí. Úspěch je něco, co výrazně podporuje vnitřní stabilitu. Proto má velký smysl se zamyslet nad tím, kam vedeme svůj život.  Nemusí jít o nic velkolepého. Stačí rozhodnutí, že svůj život momentálně vedeme určitým směrem, např. rozvíjením se v pomáhající profesi.  Síla vize spočívá v jednoduchém principu: „Kdo neví, kam pluje jeho loď, žádný vítr mu není dost dobrý“.

Vnitřní stabilita začíná rozhodnutím

Jakmile se rozhodneme pro směr, získáváme jasnost v tom, čemu věnovat pozornost. Ta se přirozeně zužuje na podněty, které nás podporují a tím se snižuje zahlcení.  Dává nám to sílu odolávat tomu, co nás jen rozptyluje, ale k ničemu to nevede. Právě vize se stává oporou pro rozvoj vůle.

Až vás bude lákat obrazovka, abyste si přečetli další zprávy, podívali se na sítě, podpořte sami sebe v tréninku vůle například těmito otázkami:

• Chci se tam podívat, protože se potřebuji porovnávat s ostatními?
• Hledám tam návody a inspiraci?
• Kolik toho potřebuji, abych byl/a šťastný/á?
• Co je pro mě teď nejdůležitější, abych cítil/a vnitřní stabilitu? 

A pak jednejte. Právě zkušenost, že něco uděláme, posiluje důvěru v sebe sama. Vždyť to není rozhodnutí na věky. Je to jeden krok. Jedno konání. Jde o prožitek, který buduje naši stabilitu.

Jak určit svoji vizi/svůj směr

V prvé a poslední řadě zároveň jde o rozhodnutí. Pokud bychom čekali, až „to ucítím“, až „budu vědět“, budeme čekat celý život. Rozhodnout se je osvobozující. Jde o rozhodnutí pro teď a nejbližší čas. Teprve cestou se ukáže, zda je potřeba rozhodnutí upravit, změnit nebo u něj zůstat. Rozhodnutí přináší úlevu i energii. Je to projev autonomie a odpovědnosti za vlastní život.

Vyzkoušejte strukturovaný postup pro určení své vize

Rozhodnutí pro vizi je průsečíkem hodnot, reality a odvahy. Jde o jakési životní karty, které máme právě v ruce v kombinaci s touhami a odvahou, či spíše ochotou zjistit, jaké to je, když za tím půjdeme.

Odpovězte si na následující otázky:

• Co mě přitahuje dlouhodobě, ne jen v tuto chvíli?
• U čeho cítím energii, ne jen „bylo by to dobré“?
• Jak by mohl naprosto konkrétně vypadat můj den, můj týden, když tohle rozhodnutí udělám?

Co nás brzdí: vzorce prohry

Často se bojíme dělat rozhodnutí z obavy, že to nebude to správné nebo že selžeme. Jde o tzv. vzorec prohry, který popisuje Marian Jelínek ve své knize „Úspěch a jeho spirituální dimenze.“ Tento vzorec souvisí s minulými zkušenostmi. Jak už bylo řečeno, právě zkušenosti jsou tím, co posiluje nebo oslabuje psychickou odolnost. Pokud jsme zažívali více bolestivých a neúspěšných zkušeností, pravděpodobně za nimi byla negativní rozhodnutí a ta se stala skrytými negativními vzorci, tzv. vzorci prohry. Chcete-li odhalit své skryté negativní vzorce, zamyslete se nad těmito otázkami:

• Kdybyste věděli, v čem spočívá nejhorší blokáda, která vám brání v úspěchu, která by to byla?
• Kdy pravděpodobně začala? Jakou událostí?
• Jaké rozhodnutí jste kvůli tomu s ohledem na sebe učinili?

Tímto způsobem se dostáváme blíže k podvědomým vzorcům, jež ovlivňují veškeré naše rozhodování.

Máme-li své rozhodnutí a poznali jsme, co by nás mohlo blokovat, je třeba jednat a konat kroky. Jak už bylo řečeno, žijeme ve velmi proměnlivé době. Pokud bychom jen skálopevně a slepě šli za svým cílem/svou vizí a nereflektovali změny, které neustále přicházejí, vynaložili bychom zbytečné množství energie, a nakonec bychom se mohli minout s cílem.

Flexibilita je klíč

Flexibilita je schopnost vyhodnotit závažnost a důsledky nových požadavků a reagovat na ně. Ne opouštět svoji vizi, ne měnit své rozhodnutí, ale nebát se reagovat. Flexibilita není bezpáteřní změna názorů a směru, kdykoliv se něco zdá výhodnější. Je to dovednost reagovat na změny, aniž bychom ztratili směr.  Úspěšní lidé nehledají dokonalou jistotu.

Oběť nebo tvůrce?

V přístupu ke změnám se výrazně propisuje koncept toho, jak se každý z nás vnímá ve svém životě. Jste v roli oběti nebo v roli tvůrce? Lidé v typickém postoji oběti zaměřují svoji pozornost především na ty oblasti, které se jich týkají, ale nemohou je ovlivnit. Autoři knihy „Vedení lidí a koučování v každodenní praxi“ mluví o tzv. Circle of concern. Jde o koncept, kdy energie oběti se postupně vyčerpává až ztrácí schopnost jít dále a do pozice oběti se ještě více noří, což vede k vyčerpání.

Naproti tomu typický tvůrce zaměřuje svoji pozornost na věci, které může přímo ovlivnit.  Soustřeďuje se na svůj pohled na šance, které daná situace skrývá.

To je klíč k flexibilitě a další pilíř psychické odolnosti. Zaměření na to, co můžeme ovlivnit či změnit. Mohli bychom použít slova Viktora Frankla „NE proč se mi to děje, ALE pro co se mi to děje.“ 

Propojení těla a mysli

Psychická odolnost tkví v celostním přístupu a v rovnováze. Dnes už se ví, že fyzický úspěch ovlivňuje mentální úspěch. John Medina ve svém bestselleru „Pravidla mozku“ popisuje evoluční vývoj lidstva. Vysvětluje, že naše mozky se odpradávna vyvíjely v pohybu. Pohyb žene do mozku krev obsahující glukózu, která ho vyživuje, a kyslík, který odbourává toxické elektrony. Současně stimuluje proteiny podporující propojení neuronů. Pro ještě jasnější vysvětlení vezměme v úvahu tři nezbytné podmínky lidského života. Těmi jsou jídlo, pití a kyslík. Víme, že člověk vydrží bez jídla zhruba 30 dnů, bez vody zhruba týden, ale bez kyslíku se neobejde déle než pět minut, aniž bychom riskovali vážné poškození. Při pohybu se zvyšuje průtok krve a mozkové buňky mají lepší přístup k živinám a lépe tak odbourávají odpadní látky. Chceme-li budovat svoji psychickou odolnost, rozhodně si potřebujeme dopřát pohyb v takové formě, která nás bude bavit. Zároveň platí slova Davida Boadelly „vnější tvar člověka odráží jeho vnitřní náladu. Změna tvaru může jeho náladu změnit.“ 

Otázka pro vaše rozhodnutí:

• Jakou jednu malou pohybovou aktivitu jsem ochoten/ochotna ihned zavést do svého života?

Kdo všechno řídí, mysl nebo tělo?

Člověk jako bytost je komplex, kde vše je akce a reakce. Postavení těla ovlivňuje pocity, pocity ovlivňují smýšlení o sobě či o světě. Síla mysli je něco, co se stále zkoumá a objevuje. To, co tvoří a buduje psychickou odolnost z hlediska mysli, je optimismus a zaměřenost na řešení.

Optimismus je vrozený, pozitivní myšlení je dovednost

Optimismus je tendence vnímat situace z té příznivější stránky. Pozitivní myšlení neznamená přikrášlování existujícího stavu, bagatelizaci či zastírání problémů. Jde o důvěru, že situaci zvládneme. Je to pocit a rozhodnutí, že „si budeme vědět rady“, i když ještě přesně nevíme, jak. Tato důvěra souvisí se sebeúčinností (self-efficacy), tedy souborem vnitřních přesvědčení o naší schopnosti zvládnout výzvy. 

Pozitivní myšlení je dovednost, kterou může rozvíjet, budovat a měnit jen osobní zkušeností. Potřebujeme zažívat pocit zvládnutí. Z toho vyplývá nutnost jít a zkoušet nové věci, konat. Abychom zažili úspěch, potřebujeme si stanovovat tzv. extrémně malé kroky/cíle.

Zaměřte se na řešení, najděte jeden extrémně malý krok a posilte svoji emoční zdatnost.

Když Martin Seligman zkoumal, jak funguje psychologie a terapie, uvědomil si, že se příliš zabývá tím, co je problém. Ten se snaží léčit. Ale vůbec se nezabývá tím, co funguje. Pokud stále dokola řešíme problém, jen ho fixujeme v realitě.

Zaměřenost na řešení znamená zabývat se tím „co chci“ ne tím „co nechci“. Změna přichází skrze kombinaci technik, jež působí jako celek. Jsou to tyto:

• Lingvistické – co říkáme, jak mluvíme se sebou a s druhými
• Behaviorální – co ve skutečnosti děláme, jak se chováme
• Analytické – jak o situaci přemýšlíme
• Emoční – co v té souvislosti prožíváme, co cítíme

Zaměřit se na řešení nebývá snadné. Ale může se stát zajímavým procesem, pokud se na vše budeme dívat z pozice zvědavosti a objevování. Díky tomu získá proces budování psychické odolnosti na lehkosti. Pomáhají otázky:

• Jak bych to udělal/a, kdybych se rozhodla to nadšeně a zvědavě prozkoumat?
• Jak by to zkoumalo dítě, které ještě nemá předsudky?
• Co nejhoršího se může stát?

Pokud si dovolíme připustit, že můžeme myslet i jinak, náš život se začne měnit. Budeme se méně bát, více rozvíjet a naše psychická odolnost poroste.

Vztahy jako zdroj síly

Jen málo věcí, které jsou pozitivní, funguje o samotě. Všechny se uskutečňují ve společnosti dalších lidí. Když vyzvali jednoho ze zakladatelů pozitivní psychologie Christofera Petersona, aby shrnul, čeho se týká pozitivní psychologie, řekl „těch druhých.“ 

Znáte svůj podpůrný tým?

Jsou to lidé, se kterými sdílíme a kterým nasloucháme. Lidé, kteří nám občas řeknou „na co ještě čekáš?“ a nebo „jsem s tebou“. Lidé, které máme ve svém životě, na nás mají obrovský dopad a vliv, aniž si to uvědomujeme. Mohou nás podpořit, nastavit zrcadlo nebo také falešně přitakávat či srážet. 

Dovolte si zamyšlení:

• K jakým společenským skupinám náležím?
• Jak na mě tito lidé působí?
• Jak působím já na lidi ve svém okolí?

 Péče o vztahy je nedílnou součástí psychické odolnosti.

Shrnutí: pilíře psychické odolnosti

Psychická odolnost představuje komplexní a dynamickou dovednost, která se opírá o tyto vzájemně propojené pilíře:

• Vize a rozhodnutí – víme, kam jdeme a proč
• Sebepoznání – rozumíme svým vzorcům a pracujeme s nimi
• Flexibilita – zůstáváme věrni cíli, ale otevřeni cestě
• Pozitivní myšlení a zaměřenost na řešení – aktivně hledáme možnosti ne překážky
• Vztahy – vědomě pečujeme o prostředí, ve kterém žijeme

V kontextu současné společnosti, která je charakteristická rychlostí změn a vysokými nároky, se psychická odolnost stává jednou z klíčových kompetencí. Její rozvoj je dlouhodobým procesem, který probíhá prostřednictvím každodenních rozhodnutí a osobních zkušeností.

Zdroje:

ŠOLCOVÁ, Iva. Vývoj resilience v dětství a dospělosti. Psyché. Praha: Grada, 2009. ISBN 9788024729473.

FRANKL, Viktor E. A přesto říci životu ano: psycholog prožívá koncentrační tábor. 3. vyd. Přeložil Josef HERMACH. Osudy. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2006. ISBN 80-7192-866-6.

JELÍNEK, Marian a KUCHAŘ, Jiří. Úspěch a jeho spirituální dimenze: mýtus, fikce, skutečnost. Praha: Eminent, 2007. ISBN 978-80-7281-320-9.

SELIGMAN, Martin E. P. Vzkvétání: nové poznatky o podstatě štěstí a duševní pohody. Pod povrchem. V Brně: Jan Melvil, 2014. ISBN 978-80-87270-95-0.